Hned první chybu závodu jsem uskutečnil doma, při balení bot. Nějak se mi nechtělo vytahovat hřebáče, takže jsem vyrazil pouze s tréninkovými bačkorami Inov8. Že to není dobrá volba se ukázalo hned cestou na první kontrolu při seběhu bahnito-kamenitého svahu, v jehož kluzkých vrstevnicích jsme absolvovali část závodu. Terén byl jinak celkem pěkně skalkoidní s bonusem ve formě opakovaného brodění potoka. Na pár místech byl ostružinový napalm, ve kterém bych se za pár měsíců nechtěl pohybovat.
Fyzicky to nebyla úplně hitparáda, ale tragédií bych to taky nenazval. Mapově to naopak díky pomalejšímu tempu bylo bez problémů. Nejlépe to asi ilustruje umístění v přesné polovině výsledkové listiny hlavní mužské kategorie.
Pan Marek s panem Bobanem ukořistili pěkné sedmé místo z více než dvacítky rodičo-dětských dvojic. V cíli byli o více než dvacet minut rychleji než já, takže jsem opět prohrál sázku a musel platit oběd.