Červený koberec pro filmové hvězdy (právě tu probíhá filmový festival).
Děti tady milujou
Připravte se na to, že na vaše mladé kopie se bude hodně lidí smát a dělat blbinky. Od číšníka v restauraci, přes prodavače v obchodě, policajty nebo kolemjdoucí na ulici. Správce z vedlejšího domu zdraví Máru hlasitým halekáním na celou ulici, číšník v restauraci ho lechtá na břiše nebo si chce minimálně plácnout rukou, babička na přechodu do něj cosi hustí španělsky. A když při prohlídce hradu zaujal Mára větší skupinku asi dvacetiletých koček, tak to byl tatínek skoro unešen, jako kdyby obdivovaly jeho.
Tapas
Chcete si dát něco na jídlo, ale nechcete se futrovat svíčkovou s deseti? Dělají v restošce samé dobré kousky, že byste rádi ochutnali z více jídel a nenabízí degustační menu? Chcete objednat pro potomka něco jiného než české dětské restaurační trio smažený sýr, rybí prsty, špagety s kečupem? Přesně v těchto situacích bych si v Česku rád dal tapas. Co je vlastně tapas si můžete přečíst tady a ideálně se podívat i sem.
Tapas v naší oblíbené restauraci La Plaza.
Parkový orienťák
Slávu hradecké orienťácké líhně je potřeba šířit i v zahraničí, takže jsem už dopředu lustroval místní kalendáře, zda se náhodou něco nepoběží. A běželo. Tento pátek se konalo první kolo místní sprintové série, kam se mi po menši komunikaci podařilo přihlásit. Několik drobných zaváhání bylo, ale na takto krátké trati se nedalo ani pořádně rozběhnout, protože se hned brzdilo u další kontroly. Výsledky zatím nejsou, tak netuším kolik španělských ptáčků jsem zaříznul. Tak výsledky už jsou, trochu hůře se v tom dá vyznat, asi mě říznul jeden borec (pokud budem brát společně M21, M21B a M35, protože byla společná trať).
Vejlet lanovkou
Náš druhý nejdelší výlet trval přesně 30 minut jízdy příměstským vlakem do Benalmádeny, odkud vede na kopec Monte Calamorro (770m) poměrně dlouhá lanovka. Chvíli jsme váhali, zda to nevyjít nahoru pěšky, ale 29°C ve stínu, absence oběda a 650m převýšení na 6km mě přesvědčili, že si to sejdeme spíše ve směru dolů. Výhled z kopce je fakt parádní, takže nás plážových turistů tam bylo hodně.
Na cestu dolů jsme Máru šoupli do manducy a mohlo se vyrazit. Začátek byl trochu klouzavější, ale větší část cesty se i přes velké přenížení šlo dobře. Cestou jsme samozřejmě nikoho nepotkali, pokud nepočítáme jednoho borce na motorce s hráběmi na zádech.
Kopce byly opravdu kopce.
Noční prohlídka města
Bohužel jsme si neplánovaně prohlídli město také v noci. Márova provozní teplota a reklamace kompletního obsahu žaludku nás donutila krátce před půlnocí vyrazit taxíkem na dětskou pohotovost. Ve státní nemocnici jsem nečekal plynulou znalost angličtiny u každého z personálu, ale bohužel tam anglicky mluvící nebyl vůbec nikdo. Na druhou stranu jsme se i tak domluvili, vyšetření bylo ok, přístup doktora také. Nafasovali jsme nějaké léky a ve dvě v noci vyrazili taxíkem zase zpátky. V centru města to i v tu dobu naprosto žilo, holt pátek.
