Dětská hřiště
Netuším, jestli si španělští ptáčci vycvrlikali nějaké evropské dotace na dětská hřiště nebo na to jen dokáží sehnat prostředky, ale téměř všude byly krásné nové atrakce, často ještě rozdělené na zóny pro menší prďoly (do 3 let) a větší prďoly (nad 3 roky). Všechno skandinávská produkce značek Lappset nebo Kompan (tedy nic podobného španělské kvalitě ve stavebnictví). Ve městě pak byl často přímo u hřiště také stánek s občerstvením (točené pivko, kafe a něco na zub) a záchody.
Loď je u autobusového nádraží San Telmo.
Technické muzeum Elder
Perfektní místo na deštivé odpoledne obsahující stíhačku (ano, můžete si sednout dovnitř a pomačkat co vás napadne), modely raket, 3D kino, planetárium, centrifugu, každou hodinu komentované ukázky fyziky či chemie v praxi a také dětský koutek s hlídáním. Vstupenka platí celý den, otevřeno je do osmi do večera. Můžete se tak jít na chvíli vyvětrat, skočit na oběd a opět se vrátit.
Muzeum obsahuje také dost různých funkčních prototypů (ukazujících například odsolování mořské vody), hlavolamy, kostry zvířat nebo model supermarketu v měřítku 1:1. V našem případě byla uvnitř také velká expozice s ukázkami vývoje světa od dinosaurů po současnost znázorněná modely igráčky (resp. jejich místními kopiemi). To byl pro Máru rozhodně vrchol, u středověkého hradu nebo pirátského ostrova jsme strávili hodně času.
Kdo pozná bourák vlevo nahoře má bod.
Žabky a péřovka
Počasí bylo během těch tří týdnů celkem proměnlivé, stihli jsme se vykoupat i zchladit na horách, v průměru bylo kolem těch 20 - 22°. Leden až březen jsou nejdeštivější měsíce, což znamenalo, že nám asi pětkrát sprchlo, většinou, když jsme něco sušili na šňůře. Poměrně pestré bylo oblečení obyvatel města, vždy bylo k vidění dost lidí v péřovkách a současně v tričku a žabkách. Voda v moři měla kolem dvacítky, což na koupání bez problémů stačí, žádná arktida. Vítr byl většinou trochu čerstvější, ale dle varování od známých jsem čekal větší fičák. Je pravda, že na severním konci pláže, kde jsme většinou provozovali stavební činnost, foukalo spíše méně nebo vůbec.
Pohled na Las Palmas ze severu.
Guaguas
Guagua je kubánské synonymum pro autobus a na Kanárech se to uchytilo díky kubánským emigrantům. Oproti předpokladům jsme si nakonec při cestování po ostrově vystačili s místní dopravou, byť by občas půjčení auta vyšlo finančně podobně. Přestože člověk ve Španělsku automaticky neočekává přesnou jízdu na čas jak v Japonsku, tak žluté městské i dálkové modré autobusy jezdily spolehlivě podle jízdních řádů.
Pro jízdu po městě se vyplatí pořídit předplacenou kartu (1,50€ pořízení + minimální nabití 8,50€), jedna jízda pak vyjde na 0,85€ místo 1,40€. Stačí skočit do nějaké větší trafiky nebo kiosku dopravního podniku. Na jednu kartu může jet více lidí, jen se vícekrát máchne v autobuse před čtečkou. Nějaká podobná karta by měla fungovat i pro meziměstské busy, což jsme zjistili bohužel pozdě. Sleva pro meziměsto je 20% a je nutné kartu projet čtečkou i při výstupu (aby bylo jasné, jaká cena se má započítat).
Busy v Teroru - foto uloupeno na www.globalsu.net.
Jinak všechny meziměstské autobusy vyrážejí z nádraží San Telmo (což je v historickém centru), jen pár jich pokračuje na Santa Catalinu (např. linka do Maspalomas a vybrané busy z letiště, Santa Catalina je v přístavní a plážové oblasti). Od plážové lokality je to na San Telmo 4 až 5 km, takže přesun pomocí emhádéčka byl nutný a trochu to zpomalovalo cestování.