Premiéra i comeback v hanácké bažině

1038× přečteno

Občas to chce trochu zpestřit víkendový program, takže zhruba po roce došlo na klasický orienťák. Z časoprostorové analýzy kalendáře závodů vypadl po zadání vstupních podmínek (ne moc daleko + krátká trať + až budem mít volno + nějaký hezký terén) jediný kandidát - moravský béžebříček na Dálově konající se poslední květnovou neděli. Po pátečním kulturně sportovním firemním odpoledni v Sobáčově a sobotním čistě kulturním kácením máje v Hradečné tak došlo na opravdový sport.

Nebudu vás zase otravovat s tím, jak jsem nic nenaběhal, kdy že jsem viděl naposledy mapu a že s buzolou si maximálně vyměřuju zahradu. Pravda je taková, že jsme se s Jančou byli letos párkrát proběhnout v lese (z toho jsme dvakrát potkali rodinku divočáků). Nakonec mi tedy nedalo zas tak moc přemlouvání ji přesvědčit, aby si poprvé zkusila také klasický orienťák (slíbil jsem, že divočáci se už konat nebudou). Ještě se k nám přidala Libuška, takže děvčata alespoň trochu doplnila silně prořídlou kategorii D21B. Naopak u chlapců se žádná krize nekonala a startovka H21B délkou připomínala lístek z týdenního nákupu proviantu.

Předpověď počasí na neděli hovořila jasně, takže bylo jen překvapením, že při příjezdu na místo činu nepršelo. Podle zpráv to v lese vypadalo na pěkné bahýnko, že prý snad i nějaká skandinávie nebo co. První šla do lesa Libuška a za půlhodinku jsme ji s Jančou následovali. Přesně v 10:38 minut nastal čas prodat letošní naběhané kilometry (odhadem tak 20km, tedy minimálně dvojnásobek oproti loňsku). K mapám jsem zkušeně nikoho nepustil před sebe a první vítězství bylo doma.

První polovina tratě se motala ve světle zeleném, které se pro tento den mohlo ještě kompletně doplnit modrou šrafou, neboť se jednalo o jednu velkou bažinu. Nejsem si jistý, zda jsem někdy na živo viděl bažinatou kupku, takže alespoň jedno překvapení v neděli v lese bylo. Moment překvapení však chyběl nabídnuté trati, která nemohla překvapit borce mých kvalit. Z hlediska volby postupu i dohledávky to byla trochu nuda. Prostě se běhalo jen rovně, rovně a rovně a stačilo jen očima hledat lampion. O drobnou změnu rytmu jsem se postaral pouze na trojku, kdy jsem byl nejdřív moc vlevo, pak moc vpravo, ale nakonec jsem tu bažinu (pardon, rozhraní porostů) našel. Cestou na devítku jsme konečně vylezli z bažiny, ale jinak se pokračovalo stále rovně. Do cíle jsem doběhl za rovných 37 minut a 21 vteřin, což nakonec stačilo na pěkné 22. místo z šedesáti borců, necelých rovných deset minut za vítězným Michalem Bestou. Dvě nové hradecké akvizice zaujaly místo v zadní části výsledkové listiny, ale doběhly bez problému a bez větších chyb, k čemuž jim patří velká gratulace. Já jsem se ze svého prvního závodu (oddílový přebor 1988) na fáborkované trati vrátil jen s jednou správnou kontrolou a s jednou botou.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit