Author Šela Marathon aneb přes Moravskou bránu tam a zpět

1270× přečteno

První ze tří závodů v maratonu na horských kolech je za mnou. Dnes jsem myslím velice úspěšně absolvoval Author Šela Marathon (88km, 1900m přev.) na hradě Helfštýně (asi 30km východně od Olomouce). Hrad stojí, jak je u podobných staveb tradicí, na pěkně hnusném kopci a už jsem se moc těšil, jak ho budu po více než 80km vyjíždět. Předpověď počasí také již delší dobu slibovala nevšední zážitek, takže jsem dnes přijížděl do centra závodu docela nervózní. Sice jsem už jeden maraton jel, ale to se nedá do obtížnosti se Šelou vůbec srovnávat. S Petrem, mým kolegou z týmu "Chciał bym moć" (také mým mechanikem, řidičem a především zkušeným bajkerem) jsme dorazili na místo dění s dostatečnou časovou rezervou, vyzvedli si čip a okukovali soupeře. To mi na náladě také moc nepřidalo a v kombinaci s černými mraky, teplotou pod deset stupňů a větrem asi ze Sibiře jsem začínal mít depku. Protože se tohoto závodu účastní přes 1000 borců (letos pouze 1100 ? nejméně za poslední roky), je zde možnost startovat ve dvou vlnách. My jsem si vybrali tu druhou, kde startuje tradičně o něco méně lidí. Postavení asi ve třetí řadě zaručovalo od začátku svižnou jízdu. Petra jsem viděl asi prvních sto metrů. Nemá cenu asi rozebírat celý závod, tak jen bodově (předem se omlouvám za silnější výrazivo): začátek se jede asi tak 35km/h; první kopec ? menší tlačenice; zjištění ? bajkeři jsou do kopce nějací pomalí a tak jich kupu předjíždím; první sjezd lesem ? na tacháku 45, kurva já žiju!; začínají techničtější pasáže (to se velice dá špatně vysvětlit hradečákům ? v okruhu 30km od Hradce nenajdete nic, co by se tomu aspoň podobalo); na trati je místy pěkné bahýnko, kořeny, kameny, brutální sjezdy, brody apod.; první pád ? jedu pomalu, tak se jen lehce kutálím ze svahu; občas mám pocit, že ten strom nemůžu minout; průjezd Helfštýnem na 20km přes všechny nádvoří je výborný; občerstvovačky ? k dostání cokoli (ty koláčky byly výborné), plus servis kola nebo masáže; ve výjezdech stále předjíždím, ve sjezdech ztrácím; potkávám borce s klipsnami nebo dokonce bez nich, nechápu borce z první vlny v botách ?prestižkách? ? předjíždím ho na 60km; v nejdelších stoupácích do Uhřínova a v Pekle míjím mraky lidí ? vlastně téměř stále někoho předjíždím; v krátkém výjezdu se povzbuzuji výkřikem "pi?a jeď!" ? slečna přede mnou se otáčí; v posledním delším sjezdu dostávám křeč do lýtka, ruce už nechápou a odmítají držet řidítka a brzdit; konečně přijíždím znovu pod Helfštýn ? prudký výjezd jdu pěšky a dostávám menší křeč do lýtka na levé noze a svalu pod stehnem na pravé noze, mumlám opět cosi o pi? (pár dam se opět otáčí); jsem v cíli ? po 6 hodinách. Kolega z týmu dojel chvilku přede mnou, tak jdem umýt kola a pak něco pobaštit. V určitě podplacené tombole jsme kolo překvapivě nevyhráli a nezbyla na nás ani jiná atraktivní či neatraktivní cena. V konkurenci zhruba tisícovky závodníků (a Závodníků) jsem se probojoval do první poloviny (433. - 6:02), Petr skončil o něco lépe (355. - 5:45). Dalším známým jménem byl Luboš Tomeček na 26. místě (4:16).
Shrnuto a podtrženo: závod byl za téměř ideálního počasí (sluníčko, ani kapka, možná trochu zima), tlačenice na trati nebyly zas až tak hrozné, organizace závodu naprosto perfektní a především jsem konečně vyzkoušel co to znamená jezdit na horském kole. Mám nějaké fotky, ale spíše se mrkněte na oficiální stránky, kde jsou fotografie z tratě i její mapa a nechybí také zajímavá sekce zábava. Další fotky jsou tady a taky budou tady. Příští týden mě čeká Mamut Bike Maraton v Přerově, ale ten by měl být oproti Šele o něco lehčí. A ještě malý dovětek - občas není na škodu zkusit něco jiného a vyskočit tak ze stereotypu.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit