Bajk Edvenčr 2004

1022× přečteno

Minulý rok jsem byl nadšený ze "Závodu, pro který bylo horské kolo stvořeno" (loňský článek), tedy z Poděbradka Bike Adventure. Letos jsme opět bojovali v osvědčeném tandemu s Jiříkem. Ten si naštěstí všimnul, že se na internetu otevřely přihlášky, což byla velká klika, protože během týdne bylo zaplněno všech 800 míst (povolených MŽP). Václav letos nejel se svojí drahou polovičkou, takže další dvojici tvořily Lenka s Káťou a Véna jel Davidem Chaloupským. Centrum závodu bylo v kynologickém areálu na okraji Cvikova a mapa tedy pokrývala jak Lužické hory na severu, tak i roviny v okolí Stráže pod Ralskem na jihu. Do místa dění jsme dorazili v pátek navečer, takže jsem získali dobré místo pro stan i dostatek času na přípravu. Je nutné totiž podle souřadnic zakreslit kontroly, mapu něčím přelepit a začít vymýšlet kudy se asi pojede. Také nebylo od věci připravit své bajky, takže jsme na můj naprasklý ventilek přišli docela včas a Véna nám mohl ukázat, jak se mění duše. Po loňském nákupu u stánku firmy Warmpeace, kdy se daly sehnat windstopperové vesty za pár kaček, jsme i letos čekali, co bude zajímavého. Otevření stánku nejlépe ošéfoval Jiřík, který se mohl pyšnit několika úlovky za ještě směšnější ceny než loni. Takže za chvíli se po shromaždišti všichni procházeli v novém oblečení a s prázdnými peněženkami. Na shromaždišti se také nacházel občerstvovací megastan, který všichni orienťáci dobře znali ze Silesie, takže jsem opravdu měl pocit, že se nacházím na nějaké orieťácké akci. Stejně jako na Silesii se ale pivo nemuselo kupovat tam a tak jsme si mohli dát místo Zlatovaru Zlatopramen. Na dobré spaní ještě vytáhl Jiřík svůj "šláftrunk", což byl rum, naštěstí s kolou, a pak už následoval spánek.
Na startu závodu se sešla dobrá směska orienťáků, bajkerů a normálních "batůžkářů". Perličkou byly starty Martina Koukala nebo bikera Radima Kořínka. Pro někoho bylo možná trochu náročné se dostat jen na mapový start, kdy se trochu prověřila technika závodníků, na startu se pak prověřovala především schopnost nalézt optimální trasu pro konkrétní dvojici. My jsme s Jiřím naplánovali trasu asi dokonale, kdy jsme nejdřív vyrazili na rychlý rovinatý jihovýchod a poté na sever do kopců, odkud bylo více kombinací pro návrat. Sobotní časový limit 6 hodin nám dovolil se podívat až na východní okraj mapy. Některá místa byla orienťákům dobře známá z různých pětidenních v Hamru nebo jiných závodů (třeba průrva Ploučnice nebo okolí Stráže a Hamru). Zhruba po dvou hodinách jízdy v tropickém počasí jsem už byl docela jetej, houska mi moc do krku nešla a ani karbošnek nechutnal jako dřív. Naštěstí jsme v Rynolticích doplnili vodu, dali si kofolu a hned jsem se probral. Kontroly i postupy jsme myslím volili optimálně a bez nějakých větších chyb. Větší krize přišla až na poslední kontrolu (nepočítám sběrku), kde nám zelená značka zmizela kamsi pryč a my jsme se našli místo na hřbetu asi o kilák vedle v údolí. Tím jsme nestíhali limit a při dojezdu na sběrku mi dělal společnost Cháron, protože jsem celkem solidně umřel. Limit jsme nakonec nestihli o necelé 4 minuty, takže se nám odečítalo 8 bodů. I tak to dalo na velice solidní 47. místo (ze 170 dvojic v mužích). Po dojezdu jsem přemýšlel pouze o jediném: blít či neblít? toť otázka. Nakonec jsem se asi po hodině zvedl, přesvědčil jsem žaludek, že druhá možnost bude lepší a pak jsem se trochu spravil pivem, takže jsem se mohl i navečeřet. Večer proběhla zmrzlinová párty, kdy jsem si dal opravdu jen jednoho nanuka, pak nám pánové Jaroš, Koukal a Vavrys dali dobrý tip na nedělní výlet a šli jsme chrnět - tentokrát bez Jiříkova šláftrunku.
V neděli jsme startovali o něco později, protože se jelo systémem ?to nejlepší na konec?. Po sobotě jsem docela dost unavenej, ale docela solidně jsem se hned rozjel. Opět jsme s Jirkou zvolili jihovýchodní variantu, která by rozhodně nebyla špatná, jen jsme si bohužel nevšimli jedné kontroly a přišli tak o dvacet bodů zdarma. První tři kontroly jsme jeli zpaměti, poslední kontrolu jsme měli stejnou a tentokrát jsme ji trefili bez chyby. Do cíle jsme také přijeli včas a tentokrát bez Chárona. Díky již zmiňovanému vynechání kontroly jsme se posunuli na konečné 64. místo, což je i tak dle mého názoru velice solidní výsledek. Když si vzpomenu, kolik mám letos naběháno (8 x jsem byl běhat) nebo naježděno (asi 400km - takže taky nic), tak jsem hodně spokojenej. Na trati mě v sobotu i v neděli dělali největší radost borci, kteří nás předjížděli několikrát. V sobotu jsme se s jednou takovou dvojicí potkávali docela často a vždycky jsme se už těšili, kde zase zapomenou odbočit. Holt, jak praví klasik ve filmovém trháku ?Bloudění orientačního běžce?, chce to myslet na jediné: hlava, mapa! Takže pořadatelé díky za super závod a za rok se uvidíme.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit