Zelenožluté peklo

1030× přečteno

Vzhledem k tomu, že jsem nebyl vybrán reprezentovat náš oddíl na mistrovství štafet a klubů, jsem měl tu čest proběhnout se na krajáku v Kunčicích nad Labem. Podle známé poučky - "Dobrá výmluva před startem je polovina úspěchu" - jsem v sobotu ráno začal pociťovat jakési bolesti v krku. To mě uklidnilo pro případ, že by mě snad Karel, Míra nebo Fanouš předběhli a mohl jsem vyrazit vstříc zelenému dobrodružství. Ráno jsem ještě stihl autobus směr MČR a tak jsem jim dal ještě poslední šanci posílit medailové naděje, ale opět jsem byl odmítnut. No nic, však já jim aspoň ukážu na krajáku. Počasí nad Kunčicemi hrálo do karet severským běžcům, kteří ovšem překvapivě nedorazili. Mapa typu Piškot Kap a les typu humus (tedy také Piškot Kap) ovšem upřednostňoval české borce. Již na postupu na jedničku jsem děkoval bohu, že opět startuji až na konci startovní listiny, protože v 00 bych opravdu nechtěl vybíhat. Při pohledu na mapu totiž bylo jasné, že se žlutozelenému peklu nevyhnu. Překvapivě jsem ji však bez větších problémů našel (první vyhrání, ...). Následující kontroly byly sice některé opět v humusu, ale bez problému, pak ovšem přišla ten den oblíbená šestka. Nechci samozřejmě nic svalovat na mapaře, ale kontrola uprostřed hustníku bývá často tvrdý oříšek. Ten jsem rozlouskl o nějaké tři minutky později než nejlepší běžci a mohl pokračovat náročným terénem na další kontrolu. Po několika držkách v zarostlé pasece jsem se objevil o něco vedle a nejlepší měli opět nějaké dvě minutky k dobru. Na osmé kontrole (už jen minutová dohledávka) jsem to nevydržel a rozbalil mapu. Pravda byla krutá - do zeleného se ještě podíváme. V tu chvíli se lesem rozléhal můj verbální průjem, za který by se musel stydět i kdejaký dlaždič. To patrně přilákalo Komču, který startoval pár minutek po mě, a tak jsem musel trochu zrychlit, abych nebyl potupen trutnovským běžcem. Následující kontroly byly v překvapivě průběžném zeleném hustníku (jak jinak), ale osudu neutečeš (a Komčovi taky ne), a tak jsem byl dostihnut na čtrnácté kontrole. O dvě kontroly později ovšem doplatil na mapařovo dílo, kdy jsme opět hledali populární světle zelený flek v tmavě zeleném. Tam se mi ho podařilo předstihnout a svoji šanci jsem už nepustil. Zbytek trati jsem již absolvoval solidním tempem bez chyby a musím říct, že se mi to pak i v lese začalo líbit. Kousek před koncem jsem ještě obdržel injekci s nějakým nandrolonem od gigantického sršně o velikosti telete, což mi dalo sílu do posledního kopce. Nakonec jsem nebyl potupen od oddílových kolegů, i když Karel nebyl daleko. Ačkoliv jsem to zpočátku chtěl opravdu zabalit, mohu závěrem konstatovat, že se mi závod celkem líbil i přes nepříznivou mapu, les a počasí.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit