Brníčko a Bradlo jedním vrzem

1772× přečteno

S drobným zpožděním (takové zpoždění teď pravidelně mají vlaky mezi Červenkou a Olomoucí) přidávám kratší čánek o prvním testu formy před letošním Bike Adventure. Trasu na sobotní cyklovýlet jsem plánoval dlouho a v několika variantách, až nakonec vyhrála ta nejdelší. Kolem deváté ranní jsme s Jančou vyrazili lesem podél železnice směrem na severozápad (tedy na Mohelnici). Po jednom kratším lesním sjezdíku zjišťuju, že přední kolo už mnoho vzduchu neobsahuje. Vzhledem k hustému lesnímu porostu a tedy silně snížené viditelnosti jsem provedl jen namátkovou kontrolu pláště, vrazil tam rezervní duši a píchlou jsem prozřetelně zalepil. Ano tušíte správně, dlouho to nevydrželo. Jedem takhle hezky po silnici, už se blížíme k Dubicku a při kontrole své drahé polovičky zjišťuju, že to otočila a mizí zpět (něco jí vypadlo z kejmlu). Tak jsem se pokusil otočit taky, jenže jsem netušil, že přední kolo je zase prázdný. Bum bác a už se válím na silnici. Za chvilku je Janča zpátky a trochu se diví, proč jsem tak dodřenej.

Takže již následovala podrobnější prohlídka pláště, která samozřejmě objevila malé a ostré sviňáky lezoucí ven. Tentokrát tedy putovala záplata přímo na plášť a do něj pak dříve zalepená duše. Ujeli jsme sotva 15km a už takové zážitky. Za Dubickem se napojujeme na trasu Moravského Bikemaratonu (letos 25.8.) a konečně jsme opět v lese. Sjezd do Brníčka se mi zdá značen zbytečně oklikou, takže přichází pověstná Piškotova zkratka. Kromě nějakého toho tlačení kola lesem, popadaných stromů a mizících cest to byla určitě lepší varianta, než jet zbytečně po normální a značené cestě a být tak na Brníčku zbytečně brzo.

Ve vesnici pod hradem nás přivítala hudba z místního rozhlasu, která nás pak doprovázela i v hodně prudkém stoupání na hrad. Po obědě ve stínu stromů a nějakých těch panorámatech začíná nejkrásnější úsek celé trasy - po červené turistické (a zároveň stále po trase maratonu) vede singletrack po menším hřebeni, až má člověk pocit, že není v podhůří Jeseníků ale v Beskydech. Po nastoupání příslušných výškových metrů dle zákonů logiky opět padáme dolů pod kopec Bradlo (600), abychom je mohli zase vyjet. Cesta na Bradlo vede spíše po menších cestách a v závěru už jen projíždíme neznatelnou zarostlou pěšinkou mezi kameny. Na vrcholu se dlouho nezdržujeme, neboť to tam přece jen už známe a pěkným kořenovo-kamenitým sjezdem mizíme dolů do Lipinky.

Posledním "kopcem" před širou hanáckou rovinou je Holubice (380), kde bydlí Jančin bratránek a tak zde dáváme delší pauzu. V pozdním odpoledni sjíždíme do Úsova (točená zmrzlina) a mizíme v hustých lesích Pomoraví, které nás opět vyplivnou doma v Července. Okruh má necelých 70km a můžete si jej prohlédnout i na mapě (odkaz pod článkem).

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit