Po menší pauze v lese...

Po menší pauze (raději nebudu říkat jak dlouhé) jsem letos (prakticky poprvé) vyrazil na nějaké závody. Po sérii bajkových maratonů bylo třeba dokázat, že ani v orienťáku nepatřím do starého železa. V sobotu se závodilo v relativně dobře známém prostoru Malinské skály nedaleko Svratky. Papírové předpoklady byly pro mě více než příznivé - byl jsem dobře odpočatý, trať byla middle (na to nový pojetí tratí jsem si ještě nějak nezvyknul) a neměl jsem co ztratit. Podle přísloví "Dobrá výmluva před startem, polovina úspěchu" bylo ale nutné taky připravit všechny na to, že můžu zaběhnout bídně. Z toho důvodu jsem si občas postěžoval na potíže s kolenem, každému ukázal svého žraloka na botách (a zalepil si ho pro jistotu nekvalitní tejpovačkou) a nenápadně vzpomínal, kdy že jsem viděl naposledy ten papír, kterému se říká mapa. Začátek závodu jsem běžel vcelku standardně a až na jednu drobnou dohledávku i bez chyb. Na sedmou kontrolu však přišel postup dne a já jsem samozřejmě zvolil tu špatnou variantu skrz hodně kamenitý svah. V tu chvíli mi samozřejmě zmizela z boty tejpovačka a žralok se zjevil v celé své kráse. Běh téměř po ponožce má rozhodně své kouzlo, ovšem ne zrovna na kamenitém podkladu. Zbytek trati jsem běžel už jen tak bez motivace (ne, že bych nějakou před startem měl). Všechny oddílové veky mě samozřejmě vykleply, takže konečně přišla nějaká ta motivace na neděli.
Nedělní závod na klasické trati se běžel na okraji Žďáru nad Sázavou u Pilské nádrže. Po sobotním výkonu jsem na start kráčel již jako absolutní autsajdr, místo bot do lesa jsem měl normální maratonky, čelenku jsem zapomněl kdesi v sobotu, více než deset kilometrů jsem neběžel asi rok - prostě samé slibné vyhlídky. Jediné, co mě zachránilo, byla změna dresu. Starší světlemodrá varianta mě už zachránila loni na Silesii a i dnes nezklamala a v lese se mi dařilo. Ale abych nějak nedémonizoval svůj dnešní relativně solidní výkon - běžel jsem vcelku standardně, nedělal jsem větší chyby a uběhl jsem to celé. To stačilo na to abych se ve výsledkové listině pohyboval kdesi vepředu. Les byl takový, že nenadchnul a ani neurazil, ve stavbě tratí se toho asi o moc víc vymyslet nedalo, mapa byla kvalitní a dle mého názoru i dobře čitelná (takový ten desítkový trend moc nemusím).
A kdypak zase pojedu na závody v orienťáku? No, snad na podzim na MČR v nočním, které se koná kousek od domovské Olomouce na hradě Helfštýně.