Prvních 100 jarních kilometrů

Poslední test formy před prvním z trojce bajkových maratonů jsem uskutečnil v sobotu. Po nevydařeném minulém víkendu jsem si chtěl spravit chuť a pořádně si to na kole užít. Opět jsem se nechal vyvézt autem na kraják, tentokrát do srdce Jestřebích hor ? Odolova. Odtud jsem se vydal po hřebeni směrem na Žaltman. Cestou jsem minul věznici v Odolově, kde zrovna vyvěšovali vězni z okna nějaký transparent ? asi se chystali na vzpouru. Abych se do ničeho nezamíchal, tak jsem raději zrychlil a za chvilku jsem byl na Žaltmanovi (739 m n.m.). Na rozhledně překvapivě nebylo moc lidí (přesněji řečeno vůbec nikdo), tak jsem udělal pár foteček a pokračoval dál. Následoval průjezd přes severní okraj Markoušovic (5D OB 1994), pak krátký výjezd na hřeben, odkud byla krásně vidět krkonošská panorámata a poté jsem neomylně zamířil na další postupný cíl mé výpravy ? Čížkovy kameny. Tam jsem absolvoval nádherný průjezd po klikaté pěšince nad skalami, na kterých operovalo několik horolezců. Sešup dolů ze svahu jsem raději absolvoval po svých a myslím, že by tam měl problémy i Pepa Dressler. Přes Úpici jsem se dostal do údolí Úpy a protože jsem jel po proudu, tak se jelo moc hezky. Jak jsem se pomalu blížil k bydlišti jedné populární seniorky (jejíž vnučka si vzala jakéhosi Němce), tak začala silně stoupat hustota lidí na metr čtverečný. Hustota kulminovala u zámku v Ratibořicích, kde jsem se nechal zvěčnit na několika fotografiích a videu jakési svatby. Odtud jsem malými oklikami přes Českou Skalici a Chvalkovice zamířil na další bod svého programu ? Kuks a Braunův Betlém. Protože se blížila jedna hodina a tudíž se obsah mého žaludku limitně blížil nule, tak jsem se tam hodlal naobědvat. Vlezu tedy na Kuksu do hospody a ouha, další svatba. Poobědval jsem tedy jedno pivko a vyrazil k Betlému. Ve stoupání k několika sochám uprostřed lesa jsem vypotil ten jeden Gambrinus, okolo soch jsem jen projel a pokračoval už k domovu. Z Velichovek jsem si dal v obráceném gardu cestu z minulého týdne a tak jsem už jel najisto. Doma jsem do sebe hodil něco do žaludku, do báglu krígl, na hlavu studenou sprchu, protože se už pomalu začínala vařit a za necelou hoďku jsem vyrazil cestou na chatu překročit magickou hranici 100km. Ta padla kousek před Bělčí a tak jsem měl na chatě co oslavovat. Překvapivě jsem na to nějak neměl chuť. Mrtvol se ale sešlo trochu víc a tak letos proběhla oslava čarodějnic o něco decentněji něž jindy. Jo, jo, už nám není dvacet? Abych se ale vrátil k tématu. Zkouškou formy jsem tedy myslím prošel víc než dobře, ale delší jízdu v kopcovatém terénu jsem neměl možnost vyzkoušet, tak uvidíme jak to dopadne. Kdybych se za týden neozval, tak jsem na to neměl. Nechybí samozřejmě nějaké fotečky z víkendu.