Mistrovství štafet a družstev Chvaleč

960× přečteno

Od pátku do neděle jste na netu, na ajsíkví, na mobilu ani nikde v Hradci určitě nezastihli žádného orienťáka (maximálně tak nějakou žabičku) - pořádali jsme totiž Mistrovství ČR štafet a družstev v orienťáku. Centrum bylo ve Chvalči, pár metrů od polských hranic, několik kilometrů od Trutnova. Pro centrum závodu jsme, jak je naším oddílovým zvykem, vybrali krásnou louku nad obcí, kde byl dostatek prostoru pro různé divácké kontroly, přeběhy, bufet, toitoiland, desítky oddílových tunelů a další obvyklou výbavu orienťáckého zázemí.
Na místo jsem dorazil v pátek krátce před polednem a vyfasoval jsem samou dobrou práci, až mě to samotného překvapilo. Nejdříve jsme cosi šolichali na shromaždišti a pak jsme s Jirkou Čečkou šli označit asi půl kilometru dlouhý skalní sráz. Na srázy jsme sice při závodě zvyklí, ale tenhle byl obzvlášť vypečený, protože z té jedné strany nic nenasvědčovalo tomu, že by za tím hezkým borůvčím a smrčkem následoval více než dvacetimetrový sešup. Odpoledne jsme už počkali na naši hlavní činnost - roznést téměř stovku kontrol do lesa. Už hledání některých lístečků dávalo tušit, že to letos budou mít závodníci hodně těžké. Večer jsme vyrazili na véču do místní putyky. Jako v každé vesnické hospodě se tam mlha dala krájet, ale jídlo bylo dobré a vrchní se zpočátku snažila i něco roznášet. Také nelze nezmínit 12° Krákoru za 12,50.
V sobotu ráno jsme na sebe navlíkli všechno co jsme měli a kolem půl osmé jsme už stepovali na shromaždišti. Po menší záškodnické akci v lese, kdy jsme lehce upravili terén podle mapové předlohy, jsme vyrazili roznést SI krabičky a lampiony. Opět jsem získal roznos v technických pasážích a ve světle zeleném svahu jsem měl místy problém najít stojan. Po návratu v centru už hlučel rozhlas, louka byla kvalitně vytunelována a k vidění byl klasický mumraj závodníků. Po kratší pauze jsem byl odvelen pomáhat na start, kde je, jak je známo, vždy největší pohoda. Důkladně jsme povzbudili naše oddílové kolegy, kdy hlavně zamrzí disk naší dámské štafety, která dorazila do cíle druhá. Důležité je taky zmínit, že byla posilněna od jednu kvalitní závodnici ? Bodil Holmström. Po závodě nás čekal roznašečský dvojboj, kdy jsme nejdřív sesbírali všechny kontroly ze štafet abychom je mohli znovu roznést do lesa pro nedělní družstva.
V neděli jsme kolem šesté vstali a v sedm hurá do lesa. To byla možná výhoda, protože jsme se aspoň v tom mrazu pěkně zahřáli. Po návratu jsme se opět stihli stát středem pozornosti během scénky s názvem "Ukázka startu, doběhu a diváckých úseků". Potom jen lehká snídaně a opět jsem šel ukazovat závodníkům na start kde mají mapu. Tam bylo nutné dobře připravit hlasivky, protože se naše dospělé družstvo během celého závodu drželo na čele a tak jsme na startu povzbuzovali co se dalo. Naopak na adresu soupeřů padaly různé návrhy - jako že jim mapy sešijeme sešívačkou, pošleme je na druhý konec startu a podobně. Je ale nutné říci, že to nakonec nebylo potřeba a po doslova infarktovém závěru jsme mohli slavit bronzovou medaili. Během Vaskova finiše fungovala na startu asi samoobsluha, protože kdo mohl, tak běžel k doběhu. Po vyhlášení jsem šel opět sebrat nějaké to železo, elektroniku a látku do lesa a po mém návratu bylo překvapivě už všechno uklizené, takže hurá domů.
Závody se všem pořadatelům musely líbit, počasí vyšlo ukázkově a závodníci myslím taky nenadávali.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit