Ať žije Sobieski!

1086× přečteno

Třetí týden v Lublinu utekl opět pekelně rychle. Ve čtvrtek jsme s Jardou a Adamem neodolali a navštívili bardzo internacionální imprezu. V jednom pokoji se sešli tři Češi, několik Polek a dva Poláci, několik Bělorusek a jedna Ruska. Musím říct, že je zážitek slyšet zpívat takovouto skupinu písničku ?Holka modrooká nesedávej u potoka? (zájemcům mohu zpřístupnit videozáznam přes FTP).
V pátek jsme vyrazili společně s dvěma profesory a jednou doktorandkou do oblasti zvané Pojezierze (Poleski park narodowy), kde se nachází několik desítek jezer. Cestou jsme se zastavili v budově správy národního parku, kde jsme shlédli krátký filmek o parku, mrkli jsme se na chovnou stanici želv (které jsou právě typické pro tento národní park), sebrali jsme jednoho průvodce a vyrazili k jezeru. Celé to bylo pojato jako praktické cvičení z předmětu Limnologie (nauka o jezerech), takže jsme se dozvěděli, kde byla všude voda apod. V Pojezierze je, kromě jednoho z největších výskytu želv v Evropě, také nejjižněji položená oblast tundry v Evropě. Když jsme se všichni pohoupali na rašelině na břehu jezera, tak jsme vyrazili zpět k autobusu. Tam jsme se měli občerstvit. Než jsem se stačil zakousnout do oblíbeného cebularze (placka posypaná cibulí a makem), tak už byl před námi panák místního moku ? Wódky Ż?ładkowe Gorzke. Ta vydržela jen jedno kolo a tak přišla na řadu vodka Sobieski. Po dvou panácích Sobieského byl konec oběda a vyrazili jsme dál. V minibuse jsme se pak od dr. Turczyńského dozvěděli proč nemůže mít polská kráva BSE a také, že se v Krakowě v roce 1989 skandovalo ?Havel na Wawel? (Wawel je hrad v centru Krakowa ? takový jejich Pražský hrad). Asi po půl hodině hodně kodrcavé jízdy polským venkovem jsme dorazili k polsko?ukrajinské hranici, kterou tvoří řeka Bug. Ten v těchto místech nepatří mezi veletoky a vzhledem k absenci nějakých pohraničníků by se dala Ukrajina navštívit i bez víz ? kdo by to ovšem dělal. Podle informací prof. Stefana nás prý ale pohraničníci dobře vidí, holt východní hranice EU by asi měla být střežená. Poté jsme kousek vyjeli na vyhlídku nad hraniční vesnicí a kochali se výhledem do absolutní roviny Ukrajiny a Běloruska. Nekochali jsme se však dlouho ? dorazila nová láhev Sobieského. Po dvou panácích, které jsme zajedli s výbornými naloženými sledi (viz foto) jsme vyslechli několik polských vtipů a vyrazili směr Lublin. Abych řekl pravdu, nečekal bych, že se dá jet 60km dvě hodiny, ale polské silnice to dokážou.
V sobotu jsme vyrazili na výlet do Krakowa. Vzdálenosti jsou v Polsku trochu jiné než u nás, takže jsme jeli přímým rychlíkem 5 hodin (330km). V Krakowě nás přivítalo nádherné babí léto s teplotou kolem 20° a azurovou oblohou. Krakow má 750tis. obyvatel a je druhým největším turistickým centrem po Varšavě. Okolí náměstí a hrad Wawel už asi 30let patří do seznamu UNESCO a i v tuto roční dobu tam bylo mraky turistů. Mrkněte se na fotky.
Dneska večer jsme byli filmu Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (Miło?ć blondynki), který byl promítán v rámci festivalu česko-slovenských filmů z 50.-60.let, který probíhá po celém Polsku. Titulky stály za prd, ale našim běloruským koleżankam se i tak film docela líbil. Jen v některých místech se smáli pouze Češi.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit