Běhání a jídlo - co jiného dělat v Helsinkách

1081× přečteno

Minulý týden jsme s Jančou trávili vzorně pracovně. Janča jezdila každý den do kampusu v Otaniemi, já jsem střídavě běhal a pracoval. Koncem týdne také skončilo slunečné počasí a v sobotu i spadlo pár kapek. Je zajímavé, že dokud bylo v Česku hnusně, tak tady bylo krásně a pak se to koncem týdne otočilo.

Naběhal jsem tady už něco málo přes osmdesát kilometrů, tak můžu poreferovat, jak se tady běhá. Dobře. Bydlíme sice v centru města, takže dostat se někam do zeleně nějaký ten kilometr trvá, ale všude jsou široké chodníky s cyklostezkami a především všude jsou mraky běžců. Dneska jsem schválně počítal běžce v parku u zálivu Töölönlahti a na úseku dlouhém asi 1,5km jsem napočítal 48 běžců, zhruba 21 chodců a 2 cyklisty. O víkendech a ve všední dny ráno a v podvečer mají běžci na některých místech znatelnou převahu.

Pokud bychom od zálivu Töölönlahti (který se nachází hned za hlavním nádražím) zabrousili o necelý kilometr severněji, proběhli kolem Olympijského stadionu (na Zátopka a jeho tři zlaté medaile vzpomínají ve zdejším sportovním muzeu), tak se dostaneme do tzv. Centralparku, který se táhne přes celé Helsinky až ven z města. Slovo park bych v souvislosti s tímto regulérním lesem asi nepoužíval. Přestože je protkán poměrně hustou sítí cest a cyklostezek, tak je to klasická severská divočina - stačí se podívat na orienťáckou mapu (výřez je z části nejblíže centru města):

Mapa Laakso

Výřez z mapy Laakso.

Aktuálně je v Centralparku ještě dost sněhu, takže mimo cesty se moc běhat nedá. Zkusil jsem pár metrů a vypadalo to asi tak, že jeden krok dobrý, druhý krok dobrý a třetí propad po kolena do zmrzlého sněhu. Běhat se dá dobře po upravených běžkařských tratích (hodně tvrdý podklad), které ještě v tuto dobu vypadají na většině své délky lákavě k lyžování (občas je to ledovatý, ale místy i pěknej sníh), a také po chodníkách a cyklostezkách, které mají na sobě trochu posypu a používají je domorodci k přesunu do města. Dál jsem v lese objevil síť bajkerských singltrailů - úzké a dobře vyježděné pěšiny se tam různě klikatí a běhat po nich je příjemné zpestření od běhu po asfaltové pobřežní promenádě. Popravdě netuším, jestli tam mají bajkeři (podobně jak auta) pláště s hřeby, ale jinak si nedovedu představit jak tam můžou jezdit (pár jsem jich potkal). Ideálním obutím do lesa jsou rozhodně hřebáče, protože nejen tyto singly, ale i běžné chodníky jsou v lese pokryté většinou ledem. Potkal jsem zatím víc bajkerů než běžkařů, takže se snad jaro už blíží i sem.

Aktuální pohled do lesa

Aktuální pohled do lesa, místa bez sněhu jsou jen sporadicky na okrajích lesa.

Na závěr ještě krátce o našich kulinářských zkušenostech, které jsou prozatím poměrně slabé. Za rohem máme Nepálskou restauraci (zdravíme do Olomouce), takže první kroky vedly minulý týden na menu právě sem. Dneska jsme tam zašli znovu na regulérní oběd a hodně ztěžka se nám vstávalo, velice dobré jídlo, příjemná obsluha a jako perlička pivko Kathmandu. Včera jsme zašli do centra do mírně přestylizované "tradiční finské" resturace Zetor (ve Finsku prý v podstatě synonymum pro traktor), poprvé jsem ochutnal soba (taková normální zvěřina) na brusinkách, Janča zvolila mix ryb. Co jsme tak viděli nápojové lístky i jiných hospod, tak snad v téměř každé tu mají jako jedno z piv nějaké české. Včera i dneska to byly točené černé Krušovice, v obchodech pak je téměř vždy Pilsner, Kozel, dneska jsme zahlédli i Rebela a Litovel. Kousek od našeho ubytování je jedna ze sítě českých hospod Pivnice Helsinki - Pošeidon (ano, se "š" v názvu), kde mají Budvara (a možná ještě něco, zatím jsme tam nebyli).

Dnešní úlovek v S-Marketu

Dnešní nález v S-Marketu, na pití samozřejmě kupuji jen finská pivka.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit