Do Tater jsme vyrazili vlakem, protože Vysoké Tatry jsou jednoduše ideální destinací právě pro cestu vlakem. Kromě rychlého spojení tam a zpět, kdy si můžete vybrat zda pojedete Pendolinem, s Jančurou nebo s Leošem, tu auto nevyužijete ani na místě. Zvlášť, pokud jste zde jen na pár dní jako my.
My jsme pro cestu tam zvolili Pendolino, konkrétně vagón s dětským kinem, kam Mára zaplul pár kilometrů za Olomoucí a kromě přestávky na oběd tam vydržel skoro celou cestu. Mimochodem jsem si poprvé splnil sen najíst se v jídelním voze, nyní mi už ve vlakovém TODO seznamu zbývá jen jízda lůžkovým vozem a jízda šinkansenem.
V Popradu (nebo Štrbě, záleží kde bydlíte) stačí jen přesednout na tatranskou električku, která vás vyveze do zvoleného basecampu. My jsme zůstali strategicky uprostřed ve Starém Smokovci, odkud se dá přímo realizovat několik výletů i jednoduše popojet vlakem na obě strany.
Azuro na plesu
Předpověď počasí dobře vystihla, které dny se budeme jen přesouvat a které výletit, takže druhý den po příjezdu nás přivítala modrá obloha a pocukrované vrcholky okolních špičáků. Popojeli jsme do Tatranské Lomnice, odkud jsme vyjeli lanovkou na zasněžené Skalnaté pleso. Cestou nahoru se Lomnický štít schoval do mraků a zůstal v nich pro jistotu celý den. Trochu jsem litoval ty, kteří si dole koupí za padesát éček lupen na Lomničák (v devět ráno měli nejbližší volný na půl druhou) a pak musí sledovat, že budou sledovat jen mraky.
My jsme úspěšně obkroužili pleso, Mára se vyřádil na dětském hřišti se svištěma a vyrazili jsme plynule klesající cestou pěšky dolů do Smokovce. Marek nebyl úplně ve své kůži, už po dvou kilometrech odmítal jít a stěžoval si na bolesti všeho možného. Nosit ho za krkem už není zrovna zábava sama o sobě, ale na klesající kamenité cestě pokryté sněhovou břečkou to ani není zrovna bezpečná metoda přesunu. Metodou cukru, biče a částečně i za krkem jsme ho nakonec dolů dostali a přestože jsme ho ze začátku trochu podezírali, zda to na nás jen tak nezkouší, tak byl opravdu asi dost jetej. V šest večer pak usnul oblečený na posteli a chrněl v kuse a až do druhého dne do rána.
Výlet to byl jinak moc pěknej, slunce pálilo jak o život, celou dobu jsme sledovali Vysoko i Nízko Tatranská panorámata. A sledovali jsem také vrtulník, který nejdřív odvážel ze Skalnatého plesa stavební materiál, poté zavážel jídlo na Zámkovského chatu a pak nám doslova před nosem postavil nový most u Rainerovy chaty.
Rekreace na Plese
Když už jsme na té rekreaci, tak jsme pojali další den více rekreačně a zajeli jen obkroužit Štrbské pleso a omrknout místní skokanské můstky. Hlavním bonusem byla přítomnost několika dětí (za celý den jsme jich potkali přesně 7), jednoho velkého kamene a jednoho dětského hřiště, takže byl Mára o něco více spokojený. Začalo ho taky bavit focení, takže máme s Jančou po letech zase hezkou společnou fotku. Kromě toho máme na snímcích zachycenou také tatrovku, bagr, oblohu, pána co šel okolo, pleso, les, dlažbu, jak čůrám v lese a další nepostradatelné okamžiky.
Márovy fotky
Odpoledne jsme "u nás" ve Smokovci oběhli okruh k vyhlídce, kde jsme odlovili dvě kešky, v jedné z nich našli malý balónek, nafoukli ho, hráli si s balónkem, balónek praskl a pak jsme půl hodiny rozebírali téma proč vlastně balónek praskl a co s tím.
Den bez plesa
V pátek ráno se Mára vzbudil s výrazně nadlimitní provozní teplotou, takže jsme museli trochu improvizovat. Nakonec jsem se jako první obětoval já a vyrazil na menší speedhiking nahoru, aby mě po mém návratu krátce po poledni mohla následovat Janča, která do té doby byla s Markem.
Já jsem se jako správný mastňák vyvezl na Hrebienok, odkud jsem v poměrně svižném tempu vyšel pod Slavkovský štít. Nacvakal jsem pár fotek do mobilu, dal kousek čokolády, vrcholové pivko nechal v batohu a vyrazil zase dolů do Smokovce. Panorámata super, chvilku po mém sestupu se vrcholky zase ponořily do mraků. Janča to vzala velmi podobně, otočila to jen o kousek dřív na Slavkovské vyhlídce.
Zítra ráno frčíme domů, takže se má samozřejmě i kazit počasí. Snad se někdy dočkáme dovolené, kdy nebudeme muset řešit před odjezdem nebo v průběhu nějaké zdravotní problémy, poslední dobou se nám to moc nedaří.