Olomoucká Pewnost

Bohužel jsme letos prošvihli přihlášky na letošní ročník šifrovací hry Matrix (reportáž z loňského ročníku a předloňského), tak jsme otevřeli kalendář šifrovacích her a vybrali tu pro nás nejbližší. Hru Pewnost organizují v Olomouci místní skauti a obsahuje podobné atributy jako jiné šifrovací hry. Název týmu zůstal tradiční - Gegoši aka Divoké buffery. Tým bylo nutné doplnit, neboť Buráci bohužel nemohli, a tak jsme přibrali další gegoše Petryka, Jirku a Víťu (kteří zde měli šifrovací premiéru).

V sobotu dopoledne se u sportovní haly seskupil nezaměnitelný shluk podivných individuí a hra mohla začít. První šifra byly postupně rozvěšované části kostek (nebo jak to nazvat) a jak se zdálo, tak pro některé týmy to bylo celkem jasné (zaznělo cosi jako to je stejné jako ... a pod.). Nám toho jasného moc nebylo, takže jsme společně se zhruba polovinou týmů počkali na řešení a vyrazili na druhé stanoviště.

U mateřské školy nás čekal první úkol a také další šifra. Ani jsme si pořádně nesedli a už jsme valili na lávku do Smetanových sadů - to bylo opravdu dost jednoduché. Na lávce bylo nejtěžší najít organizátory (familiárně orgy). Třetí šifra se skládala ze sirek, které stačilo jen složit dle barevných značek (a odhadnout některá písmena) a už jsme šli na Blažejské náměstí.

Na čtvrtém stanovišti nás čekal asi nejhezčí úkol hry - s jednou svíčkou, bez mluvení a s plánkem chodeb jsme museli najít v olomouckých katakombách správné místo a úspěšně se vrátit zpět. Úkol znepříjemňoval tambor s bubínkem, který olupoval družstva o sirky. Jako správný orienťák jsem se chopil plánku a hurá dolů. Asi nejhorším místem byly schody v úvodu. V podzemí nás čekal ještě jeden úkol - ve sklenicích slizu najít malý klíček - akce se odvážně ujala Janča, ale stejně jako týmy před námi neuspěla.

Šifru získanou v katakombách jsme rozlouskli asi za minutu a v Bezručových sadech nás čekal další úkol. Dostali jsme jednu minutu na rozluštění hádanky (jaké bylo správné řešení jsem si musel až dnes vygůglit) a poté konečně další šifru. Ta zrovna nepatřila k nějakým obvyklým, takže jsem se po pár minutách vydal směrem na místo startu pro první nápovědu a zbytek týmu se odebral luštit k Bakalářovi na polívku. U sportovní haly jsem překvapivě nezískal nápovědu, ale přímo řešení a tudíž polohu dalšího stanoviště.

Text, že nějaký potomek si chodí seřizovat k orloji hodiny, nás tedy přivedl na Horní náměstí. Zde jsme stejně jako mnoho dalších týmů moc netušili, co máme hledat. Asi tak za dvacet minut jsme došli k myšlence, že by to měla asi být nějaká osoba a to už Jirka balil jakousi slečnu s nápadně velkým budíkem v ruce.

S šestou šifrou jsme se přesunuli posedět Meka na náměstí. Tvar písmen zobrazující korunu nás dovedl k vyslání rychlé spojky k nedalekému paláci Koruna, nebo k různým transpozicím písmen pomocí slov koruna a hrad. Naštěstí Petryk umí abecedu a vyrazili jsme k svatému Mořicovi. Zde vyběhlo mládí na věž pro šifru číslo sedm. Napadalo nás hodně věcí směřujících k azimutu a vzdálenostem, ale nic konkrétního jsme nevytvořili. Zbývala druhá, tedy poslední, nápověda. Tentokrát stačilo zavolat a už jsme se přesouvali o pár kilometrů jinam - do Nových sadů.

Zde nás čekal jednoduchý úkol v sadu a pak osmá šifra. Že jsou v textu tučná písmena odkazující na hudební e stupnici a tedy na notový zápis získaný u prezentace nám mnoho nepomohlo. Šifra ustála pokusy o přepis do morseovky, posuny z basové stupnice výše, nebo jiné psí kusy. I vzhledem k solidnímu lijavci jsme naše první působení na Pewnosti ukončili a vydali se raději domů. Do konce hry nám zbývala zhruba jedna hodina a dvě šifry. Celkově jsme skončili na 14.místě z celkových 42 týmů, takže vzhledem k naší nespecializaci to bereme jako pěkný úspěch (se musíme pochválit).

Oproti pražskému Matrixu není Pewnost taková masovka, nejsou zde ale také zas tak akční úkoly (katakomby byly rozhodně nejlepší částí hry). Velice se mi líbilo, že šifry měly stoupající obtížnost a zahrát si tak mohl každý. Za rok do toho třeba půjdem zase.