Úterý
Jen jsem se trochu vzpamatoval z víkendu někde v Čechách, tak mě už v úterý ráno hned po snídani zase navlíkli do toho cestovního mundúru a začali strašit s tím křeslem, ze kterýho nejde utýct. Tak jsem rodičům pěkně od plic řekl, co si o tom myslím, ale tradičně to nebrali na vědomí a dělali to svoje ťuťuňuňu. Až když jsem poslal do plíny pořádnýho prďáka, tak se lekli a honem mě zas běželi přebalit. Hehe, stejně to byla jenom střelba slepejma. No nic. V autě jsem si dal tradičně šlofíka a probudil se až když se Táta snažil vyjet nějakej kopec. Máma mu do toho radila, tak mu to moc nešlo. Pak mě donesli do nějaký dřevěný velký boudy, nějaká cizí paní na mě udělala ťuťuňuňu a šlo se baštit. Chvilku na to dorazil Adámek, tak jsme byli komplet.
To jsme u chaty. Máma je vlevo, já jsem v tom menším kočáře.
Po obědě jsem byl omrknout zařízení tý boudy a celkem to šlo. Pak jsem ocumlal pár plyšáků (rodičům se to vždycky hrozně líbí, netušim proč), na chvilku si natáhl záda v posteli a byla znova bašta. Následoval hlavní výjezd dne. Začátek od chaty teda byl spíš sjezd, tam bych to křeslo s poutama i ocenil. Na chvilku jsem si zdřímnul, mezitím se prý jezdilo někde podél řeky, rodičové se navzájem fotili a měli z toho radost.
Rodičové se fotí u řeky.
Večer už to bylo zase monotónní jako doma: bašta, hraní, řvaní, bašta, řvaní, spaní. Adámek říkal, že to prý má doma taky stejně nudný, tak si člověk asi nevybere. Dokonce Adámka nutili chodit spát stejně brzo jako mě a to už je skoro dospělej. Jo a ještě Adámek už baští jídlo z nějaký skleničky, asi tam jsou nějak stlačený nebo rozmačkaný Mámy, jinak si to nedovedu vysvětlit co by tam mohlo být. Potom co jsem dělal že jsem usnul, tak jsem chvíli poslouchal, o čem se tam rodičové nahoře bavěj. A oni mě a Adámka normálně pomlouvali! Že prej málo spíme, jindy zase hodně spíme, hodně prdíme, jak to je s náma těžký a kdesi cosi. Dokonce šli veřejně do takovejch intimností typu kdo se víc poprděl nebo poblil, co všechno přitom trefil a podobně. No bóže, jako kdyby se jim nic podobnýho nestalo.
Středa
Ráno bylo zase hezky, ale nebylo kam spěchat, tak jsem si trochu přispal. Po snídani mě zas navlíkli do mundůru a že jdem jako ven. Na to nejsem z domu moc zvyklej, ale neprotestoval jsem. Dojeli jsme k místní přehradě, odkud byl super výhled na město. Máma s tetou se tam slunily, Táta lovil nějakou kešku nebo co a strejda nás fotil.
Na hrázi přehrady. Vlevo teta, vpravo Máma.
Přehrada Stanovnice. Na obrázku nejsem, ale je to i tak pěkný.
A ještě jedna od strejdy Kuby, kde jsme všichni dohromady.
Na oběd jsme byli zase zpátky v dřevěný boudě. Táto něco vyrobil už včera a dneska to dal na pekáč a pak do takový velký krabice. Pak stál u takový malý vany, koupal tam talíře a říkal, ať si z něj neberu příklad, že prej je to gendrově prohozený a že nemá v kuchyni co dělat. Strejda Kuba se taky motal v kuchyni a koupal si ruce v tý vaně, tak je to asi normální. Pak jsme se s Adámkem zase váleli po stole, to se nám moc líbilo.
Jak řádíme na stole fotil strejda Kuba.
Odpoledne jsme pak jeli k Balatonu. To je takovej rybník v sousední vesnici, byl menší než přehrada ráno, ale zase měl jinou barvu. Rodiče pořád jen vzdychali jak je to tam pěkný, že tam musí jet i někdy jindy než v zimě a že by si dali zmrzlinu nebo langoše a podobný jiný divný věci. Jo a Adámek normálně nejel ve svým kočáru, ale teta si ho nějak přilepila na břicho a šla s ním pěšky. To bylo hustý, to taky budu muset zkusit.
Balaton na kraji Nového Hrozenkova. Na fotce nikdo není, ale fotil to Táta. Mobilem.
Čtvrtek
Ve čtvrtek už nebylo ráno tak hezky, tak jsem vstal dřív. Logiku v tom nehledejte. Po snídani zase mundúr a kočár. Pomalu si na to začínám zvykat, doufám, že doma budem taky jezdit dvakrát denně. Dolů od chaty jsme dali s Adámkem kočárkový závody. Táta sice asi nedostane cenu fair play, ale vyhráli jsme. Jeli jsme pak do lesa a i když mě do kočárku tak nesvítilo, tak to bylo pěkný. V lese byla taková velká chata na samotě a pak ještě jedna.
Fotky z lesa nemáme, tak aspoň obrázek, jak Táta tlačí k chatě. Vpravo fotka spolu s Tátou a mojí ulicí.
Když jsme přijeli zpátky do boudy, tak jsme šel baštit a Táta začal odnášet nějaký věci. Pak jsme tam ještě řádili na stole, rodičové něco jedli a pak tak pobíhali sem a tam, dovnitř a ven a tak. A pak najednou Adámka odnesli, ani jsme si nestihli říct 'čus bus' nebo něco podobnýho. A zmizel i strejda s tetou a naopak se objevila ta cizí paní, co na mě dělala ťuťuňuňu v úterý. Paní říkala něco o tom, že tam prý zase brzo pojedeme, tak se už těším. Rodičové říkali, že se taky těší. A pak už mě taky přikurtovali, já si dal šlofíka a probudil se doma.
Fotky od strejdy Kuby jsou tady, Táta s Mámou toho moc nefotili.