Podzimní přechody hor - díl 4. Roháče

1104× přečteno

Jak se již pomalu stává tradicí, tak ani letos jsme neopomněli vyrazit na podzim někam do hor. Po Malé Fatře (2005), Velké Fatře (2006) a Vysokých Tatrách (2007) padla logická volba na Západní Tatry, známé jako Roháče. I tentokrát vyrážíme s Buráky, u kterých se ve čtvrtek aklimatizujeme madovinou, vínkem a Akty X. Cílem je utratit všechny naškudlené slovenské koruny, než naši východní sousedi stihnou zavést euro

V pátek brzy ráno vyrážíme a kromě krátké zkratky na Dolný Kubín a předčasného sjezdu z dálnice, se nic zajímavého nestalo. Parkujeme v Ráčkové dolině a odtud vyrážíme stejnojmennou dolinou do stejnojmenného sedla. Slunce krásně hřeje, takže není divu, že u některých členů výpravy dochází i k nasazení letního ošacení. To však Burákům nevydrží dlouho, neboť tak 5 minut před dosažením hřebene padá odněkud mlha a ochlazuje se. Dochází tak k výměně kraťasů za čepici a rukavice. Ze sedla scházíme přes Končistou (1994) do Polska, neboť ubytovacích kapacit na Slovenské straně není mnoho, takže v pátek mají přednost severní sousedé. V závěru sestupu na Chochołowskou polanu, kde sídlí i stejnojmenné schronisko, se samozřejmě opět vyjasňuje. Na Chochołowské jsme spali již loni, ale tehdy jsme si tento kout Tater kvůli sněhové vánici moc neužili. Jedná se o největší schronisko v celých Tatrách, takže prostoru dost, žádné fronty na jídlo či pivko, záchod a sprchy hned vedle pokoje - celkem luxus.

Druhý den nás vítá azurová obloha, která vypadá, že by mohla vydržet. Nezáživné, asi hodinové, stoupání pod hřeben nějak překousnem a už jsou tu první panorámata. Po výstupu do sedla mezi Rakoněm a Volovcem už vidíme celý hlavní hřeben Roháčů. Na Volovci dáváme časný oběd a psychicky se připravujeme na výstup na Ostrý Roháč. Díky slunečnému počasí je všude lidí jak na Václaváku, takže se zařazujeme do vláčku a jdeme na to. Místy je trochu nepříjemného zledovatělého sněhu, ale za chvíli již úspěšně stojíme na vrcholu. Skalnaté pasáže evidentně vyhovují Burákům, kteří nám vždycky rychle zmizí. Pokračujeme na Plačlivé (2125), kde se již naštěstí terén trochu odskalňuje. Jsme na správné straně hřebene, takže pěkně pere slunce, sundáváme čepice a Buráci opět nasazují kraťasy. Chvíli posedíme ve Smutném sedle, odkud již je pod námi vidět Žiarská chata, náš nocleh.

O Žiarské jsme četli hodně hrůzostrašných historek ohledně rezervace ubytování a zpočátku to opravdu nevypadá růžově. Naši rezervaci sice mají, ale podkrovní noclehárna s matracemi je již plná. Z volných matrací tam vyrábíme bivak na zemi, tak aspoň že tak. Nocleh nakonec končí hepyendem, neboť pár borců si balí věci, protože rezeravci nemají a my získáváme celou kóji akorát pro nás čtyři. Večer opět strávíme u pivka a kostek a kdyby se v noci pár spolunocležníků nechtělo vybavovat, tak by to bylo úplně ideální.

V neděli ráno vyrážíme kolem osmé a stoupáme zpátky pod hřeben. Kousek pod Žiarským sedlem nás dostihuje ranní slunce, ale přímo v sedle pořádně fičí, takže kulich opět putuje na hlavu. Ze sedla pomalu stoupáme po hřebeni na jeden z nejvyšších vrcholů Roháčů - Baranec (2184). Z vršku je naprosto vynikající výhled na Roháče, Vysoké Tatry, Nízké Tatry, Velkou i Malou Fatru a možná ještě něco. Odtud nás čeká již jen sestup přímo k autu do Ráčkové doliny. Závěr sice opět dokonale prověřil naše kolena, ale kolem půl druhé odpoledne se už děvčata dávají do gala v potoce, asi aby nám s Jardou v kolibě na haluškách nedělaly ostudu.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit