Vybral jsem si pořádání hned první noční etapy. V první řadě proto, že se v noci v lese bojím. Také to bývá logisticky nejjednodušší varianta. Nápad na bodovaný skorelauf přišel poměrně rychle. Až po vytištění map mi ale dorazil do hlavy skvělý nápad, že dopředu nebude známý počet bodů. Závodníci tedy budou sbírat kontroly, ale nebudou vědět jejich bodové hodnoty. Zda už to není moc velká neplecha jsem si raději zkontroloval s Jančou i Bobanem, ale oběma to přišlo v pohodě.
Už v pátek se sešla poměrně slušná sestava, rozhodně nejsilnější za poslední roky. Do lesa vyrazilo 19 lidí a stejný počet se i vrátil. Reflexy z Alzy reflexovaly, mapa seděla a výsledné pořadí bylo díky neznámému bodování trochu pestřejší. Jedinou kontrolu za 100 bodů našli čtyři běžci a jeden nejmenovaný nezdárník pro změnu jednu kontrolu tajně uloupil a donesl do cíle.
V sobotu byla klasická dlouhá etapa na kole a díky vedru byla hodně na sílu. Zvolil jsem tentokrát gravel a nijak toho nelitoval. Drtivá většina cest byla v pohodě jetelná a na místních štěrkovkách to odsýpalo. Podařilo se mi posbírat všechno, ale díky několika chybám v závěru to bylo s limitem dost natěsno.
K večeru nás čekala premiérová disciplína. Zkušený profesionální reprezentant v pivním orienťáku, Zdeněk, nám načepoval tříkolový pivní knock-out sprint. První kolo byla individuální kvalifikace, odkud do semifinále postupovalo dvanáct nejlepších. Už tento počet naznačuje, že konkurence byla více než kvalitní, protože v jiných letech by takto mohli rovnou postoupit všichni. Ne letos, kdy se zúčastnilo hned dvacet borců.
Postup do semifinále jsem si bez problémů pohlídal z druhého místa a jen kontrola umístěná na konci vrstevnice (dle mapy) mě trochu rozhodila. Semifinále se běželo ve dvou rozbězích po šesti. Dostali jsme na výběr ze tří variant trasy a mohli si vybrat tu svoji. Popravdě jsem během exování piva úplně zapomněl, jaká varianta mi přišla nejlepší, a tak jsem prostě čapl nějakou mapu. Znovu jsem pohledal stejný konec vrstevnice, ale jinak postoupil v pohodě do finále.
V posledním finálovém kole už byla konkurence hodně nabitá a stejně tak mě nabilo i třetí exované pivo. Pěšinka mi díky němu přišla trochu užší než jindy, ale nakonec jsem se i rozběhl, všechny kontroly našel bez problémů a na cílovou loučku doběhl s menším náskokem první. To se hodilo, protože sběrka byla umístěna jinam než v předchozích kolech. Naštěstí jsem se k ní promapoval dřív než dorazil druhý Paki. Za zmínku určitě stojí Bobanova první účast ve finále pivního. Tam se dostal díky hezkému taktickému manévru v semifinále, který je k vidění na videu od Fanouše pod článkem.
V neděli jsem si vyzkoušel podruhé v životě radiový orientační běh. Ano, to je ten sport z videoklipu Kryštofa, kde banda divných lidí běhá s anténami po lese. Podle směru a intenzity signálu hledáte kontroly náhodně umístěné v lese. Pro profíky upřesním, že zatímco minule jsme si vyzkoušeli pásmo 80m, teď to byl 2m. Rozdíl je v chování signálu, kdy v prvním případě jde víceméně přímo, tak v tom druhém dochází k častým odrazům od terénu. Pro nás se nic nezměnilo, pořád to byla hodně dobrá bojovka, kdy jsme chaoticky pobíhali po lese a doufali, že najdeme nějakou kontrolu. Jen jsme u toho nyní měli větší anténu, tak jsme vypadali víc podivně. Nakonec jsem všechny lišky našel, byť to bylo často se štěstím.
Bylo to zase fajn, byť tradičně energeticky více než náročné. Domů vždycky dojedu úplně dobitej a o běhání nebo pivu nechci pár dní ani slyšet.
Fanoušovo video