Javornice - Litice - Potštejn - Hradec

Asi se dnes někteří kolegové na závodech podivovali, proč neběžím kraják a raději jezdím po lese na nějakým kole. Abych vám mohl odpovědět, tak se musíme ponořit lehce do historie. Kdysi v Polsku nad láhví wódky či u nějakého místního chmelového nápoje (za střízliva bychom na takovou kravinu nepřišli) jsme se s Jardou (alias Burákem) vyhecovali, že když máme ta horská kola, tak že bychom mohli dát nějaký ten maraton. A když už nějaký ten maraton, tak proč ne Šelu Maraton (88km, 1900m přev.), která se jezdí nedaleko Olomouce a kam mě furt zve kamarád Závodník (ještě o něm bude řeč). Šela Maraton má jedno drobné specifikum, že na něm není tzv. kratší trať, kterou bychom ale s dalším panákem vodky stejně zavrhli. A když už pojedeme ten jeden maraton, tak proč ne ještě nějaký? 14 dní po Šele se jede v Opavě Silesia Bike Maraton (90km, 2200m), tak proč bychom to nezkusili, že? Ale co budeme dělat ten víkend mezi těmi dvěma maratony... ...ano, už to mám - Mamut Bike Maraton (82km, 1460m) v Přerově bude to pravé. Stačilo už jen vymyslet název týmu - slogan "Chciał bym moć" (čti: chčiał (výslovnost přefiklého "L" vám textem nevysvětlím) bym moč) se ukázal jako ideální pro prezentaci našich cílů (volně přeloženo: Chtěl bych toho moc). Abychom mohli být klasifikováni jako tým, tak bylo potřeba někde sehnat nějakou posilu. Nakonec to ani moc nestálo a v našem týmu bude konečně jeden závodník - ano již zmiňovaný olomoucký bajker tělem i duší Petr Závodník. Když to tedy shrnu, tak 7., 14. a 21. května mě čekají již zmiňované závody. Nebojte, ještě se před začátkem tohoto tria rozloučím se všemi čtenáři těchto stránek, sepíšu závěť, atd. A když to vše zdárně přežijem, tak si možná s Burákem splníme malý sen a zúčastníme se koncem srpna závodu Trans Carpatia, což je stručně řečeno sedmidenní kombinace MTBO a bajkového maratonu v polských horách. Start je kdesi u hranic s Ukrajinou, cíl je v Zakopaném => 415km, 12 000m přev. Snad to nezakřiknu a vyjde to. Když tuto krátkou odbočku shrnu: trénovat bych asi měl.
Ale vraťme se k dnešku. Z Javornice jsem vyrazil po červené turistické, souběžně s cestou na start krajáku. Po zdárném překonání Zdobnice jsem pokračoval přes protější kopec po žluté značce, která končila báječným sjezdem k hradu Litice. Vyjel jsem si až na nádvoří, udělal pár fotek a už jsem zase valil dál. Následoval parádní technický úsek podél Orlice po červené k Potštejnu. Sice netuším proč je značen jako cyklotrasa, docela bych tam chtěl nějaké nadšence na treku vidět. Na Potštejně jsem si opět vyjel k hradu, vyplejtval pár pixelů a fičel dolů. Pro sjezd jsem si vybral žlutou značku, která končila hodně úzkou pěšinkou se serpentinami a tak jsem si opět dokázal, že technika není moje silná stránka (kurňa a která to je?). Než jsem se dostal na rozlehlé polabské rovinaté pláně, bylo nutné zdolat poslední kopec. Ten se ukázal nad možnosti mé převodové soustavy a tak ho bylo nutné zdolat pěšky. Po pohledu na rychlostní průměr jsem začínal mít pocit, že snad jdu pěšky furt. Naštěstí přišla již zmiňovaná rovina a průměr začal rychle stoupat. Asi po 3,5 hodinách jízdy jsem dorazil do Bělče, loupl dva kalné Cary a bramborák a začal přemýšlet, že ještě nejsem moc mrtvej. Tak jsem si ještě hodinku natočil po hradeckých lesích a neodradil mě při tom ani celkem solidní lijavec, kterej se asi necelou hodinu držel nad lesem (a do Hradce prý ani nedorazil). Pár fotek.