Javornice - Litice - Potštejn - Hradec

971× přečteno

Asi se dnes někteří kolegové na závodech podivovali, proč neběžím kraják a raději jezdím po lese na nějakým kole. Abych vám mohl odpovědět, tak se musíme ponořit lehce do historie. Kdysi v Polsku nad láhví wódky či u nějakého místního chmelového nápoje (za střízliva bychom na takovou kravinu nepřišli) jsme se s Jardou (alias Burákem) vyhecovali, že když máme ta horská kola, tak že bychom mohli dát nějaký ten maraton. A když už nějaký ten maraton, tak proč ne Šelu Maraton (88km, 1900m přev.), která se jezdí nedaleko Olomouce a kam mě furt zve kamarád Závodník (ještě o něm bude řeč). Šela Maraton má jedno drobné specifikum, že na něm není tzv. kratší trať, kterou bychom ale s dalším panákem vodky stejně zavrhli. A když už pojedeme ten jeden maraton, tak proč ne ještě nějaký? 14 dní po Šele se jede v Opavě Silesia Bike Maraton (90km, 2200m), tak proč bychom to nezkusili, že? Ale co budeme dělat ten víkend mezi těmi dvěma maratony... ...ano, už to mám - Mamut Bike Maraton (82km, 1460m) v Přerově bude to pravé. Stačilo už jen vymyslet název týmu - slogan "Chciał bym moć" (čti: chčiał (výslovnost přefiklého "L" vám textem nevysvětlím) bym moč) se ukázal jako ideální pro prezentaci našich cílů (volně přeloženo: Chtěl bych toho moc). Abychom mohli být klasifikováni jako tým, tak bylo potřeba někde sehnat nějakou posilu. Nakonec to ani moc nestálo a v našem týmu bude konečně jeden závodník - ano již zmiňovaný olomoucký bajker tělem i duší Petr Závodník. Když to tedy shrnu, tak 7., 14. a 21. května mě čekají již zmiňované závody. Nebojte, ještě se před začátkem tohoto tria rozloučím se všemi čtenáři těchto stránek, sepíšu závěť, atd. A když to vše zdárně přežijem, tak si možná s Burákem splníme malý sen a zúčastníme se koncem srpna závodu Trans Carpatia, což je stručně řečeno sedmidenní kombinace MTBO a bajkového maratonu v polských horách. Start je kdesi u hranic s Ukrajinou, cíl je v Zakopaném => 415km, 12 000m přev. Snad to nezakřiknu a vyjde to. Když tuto krátkou odbočku shrnu: trénovat bych asi měl.
Ale vraťme se k dnešku. Z Javornice jsem vyrazil po červené turistické, souběžně s cestou na start krajáku. Po zdárném překonání Zdobnice jsem pokračoval přes protější kopec po žluté značce, která končila báječným sjezdem k hradu Litice. Vyjel jsem si až na nádvoří, udělal pár fotek a už jsem zase valil dál. Následoval parádní technický úsek podél Orlice po červené k Potštejnu. Sice netuším proč je značen jako cyklotrasa, docela bych tam chtěl nějaké nadšence na treku vidět. Na Potštejně jsem si opět vyjel k hradu, vyplejtval pár pixelů a fičel dolů. Pro sjezd jsem si vybral žlutou značku, která končila hodně úzkou pěšinkou se serpentinami a tak jsem si opět dokázal, že technika není moje silná stránka (kurňa a která to je?). Než jsem se dostal na rozlehlé polabské rovinaté pláně, bylo nutné zdolat poslední kopec. Ten se ukázal nad možnosti mé převodové soustavy a tak ho bylo nutné zdolat pěšky. Po pohledu na rychlostní průměr jsem začínal mít pocit, že snad jdu pěšky furt. Naštěstí přišla již zmiňovaná rovina a průměr začal rychle stoupat. Asi po 3,5 hodinách jízdy jsem dorazil do Bělče, loupl dva kalné Cary a bramborák a začal přemýšlet, že ještě nejsem moc mrtvej. Tak jsem si ještě hodinku natočil po hradeckých lesích a neodradil mě při tom ani celkem solidní lijavec, kterej se asi necelou hodinu držel nad lesem (a do Hradce prý ani nedorazil). Pár fotek.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit