Grand Prix Silesia

Protože je nutné mít v rankingu 10 závodů, tak je občas dobré navštívit pětidenní závody. Letos panovala s výběrem oddílového vícedenního závodu všeobecná shoda a tak jsem vyrazil na GPS, což ovšem není Grand Prix Slovakia, ale také Silesia. Byl jsem zvědavej, jestli se svým tréninkovým nasazením zvládnu pět etap ve čtyřech dnech. Když jsem to tak počítal, tak jsem letos byl asi 8 x běhat (z toho bylo asi 6 závodů). Do centra závodů se vyplatilo jet přes spřátelenou Evropskou unii a tak jsme díky občankám přejeli bez zbytečných kufrů přes Polsko zpátky do Čech. Klokany jsme v kempu našli bez problémů - největší koncentrace stanů se nedala přehlédnout. Na shromaždišti byl dostatek všeho potřebného, na pivo šlo zakoupit permici na 10, 20 nebo 30 piv. A lze říci, že se nevyplatila, protože tak kvalitní samoser (Zlatovar) se jen tak nevidí. Naštěstí se ještě nedaleko nelézala jedna klasická hospoda se Zlatým Bažantem. Po sportovní stránce musím pochválit stavbu tratí, kdy kromě několika zbytečných horolezeckých výstupech kolmo na kopec nebo nudných traverzech okolo kopce, se daly najít také zajímavé volby postupů. Mapy vytvořili renomovaní mapaři, ale jejich pojetí mapového klíče mě moc nesedlo - dvě velikosti vývratů, výrazných stromů, prohlubní, jam či srázků mě přijde opravdu zbytečné a matoucí. Specialitou byly ležící stromy, které jsou dle mého skromného amatérského názoru silně mimo mísu. Pořadatelsky byly závody zvládnuty dobře a vcelku pohodově. První etapa mě moc nesedla a to jak běžecky, tak ani mapově, takže jsem neměl velký důvod ke spokojenosti. Druhý den se terén více podobal klasickému lesu a i když to byl relativně fyzicky náročný závod, tak se mě docela povedl. Třetí etapa byla asi mapově nejnáročnější a já jsem ji pěkně po..al. Lítal jsem po lese jak hadr na holi později už jen apaticky klusal. Naštěstí jsem si spravil chuť hned odpoledne, kdy se mi vydařil sprint. Šel jsem ho sice relativně pomalu, zato bez jediné mapové chyby. Dokonalou pasáž připravili pořadatelé na louce, kde "vysázeli" několik výrazných stromů, vývratů, jam a umělých objektů (kůlů). Tam bylo možné krásně sledovat třeba chybujícího Mr. Parka. V poslední hendikepové etapě jsem zaběhl jeden ze svých nejlepších závodů v tomto roce a vykostil jsem asi sedm soupeřů. Několik fotek naleznete netradičně v sekci "fotky".