Co jsem podělal na volné noze

935× přečteno

Letos načínám desátý rok podnikání a to je ideální příležitost si připomenout některé momenty. A protože se některým zdají moje každoroční bilancování moc sluníčkové, tak jsem vybral momenty, které bych radši zapomněl.

Mistr světa amoleta

Poté, co jsem dobudoval oddílový web a dvakrát udělal redesign svého blogu jsem nabyl dojmu, že už všechno potřebné umím a pokud si klient myslí něco jiného, tak že tomu nerozumí. Ve chvíli kdy dorazily připomínky jsem místo hledání řešení hledal výmluvy. Rozčiloval jsem se, že je klient debil, když nechápe mé geniální řešení.

Zkrátím to. Choval jsem se jako kretén.

Bohužel to trvalo minimálně prvních několik let, než jsem se trochu srovnal a naučil se rozumně komunikovat a přijímat zpětnou vazbu.

Freelance lajfstajl

volná noha

Takhle nějak to vypadá na volné noze. Pohoda, pláž, mac a fotka z fotobanky.

Život na volné noze je cool. Ráno pohoda, ještě mrknu na tohle video, zajdu si zaběhat, zaplavu v bazénu. Už je tu poledne, tak začnu pořádně po obědě. Dám si ještě kafe, něco přečtu. Za chvilku bude Janča doma, to už bych se měl do něčeho pustit. No nic, v noci to doženu.

Chlubil jsem se, jak buším do kláves do dvou do rána. To víte, práce hodně, freelanceři musí makat. A přitom jsem si za to mohl sám.

Zachránilo mě až narození Marka. Čas najednou nebyl a peníze taky ne. Hypotéka ano.

Poslední dva roky jedu víceméně klasický režim jako v zaměstnání. Občas se hodí i nějakej přísnej deadline nebo si schválně vezmu práci navíc. Abych si vyzkoušel, že umím i nyní zabrat a neflákám to. Párkrát do měsíce den totálního pracovního odporu přijde. Vyhnout se tomu asi nejde, počítám s tím. Ale nikdy mi to už nesmí blokovat důležitou práci pro klienty nebo čas pro rodinu.

Specialista

Internet je plný webdesignérů, kteří vám navrhnou grafiku webu i firemních tiskovin, pak to nakódují, naprogramují špičkovou appku, poladí databázi, pohlídají SEO i rychlost načítání webu, poradí vám s reklamou na facebooku a ještě vám pořeší PPC. Ferda Mravenec hadr.

Taky jsem byl Ferda. Jeden týden jsem chystal potisk dresů do fitka, další programoval inzertní aplikaci, pak chystal vizualizaci dat cen bytů pro realitní server. Bral jsem všechno co mi přišlo do emailu. Dobrá škola pro získání širokého portfolia dovedností, ale mizerná z hlediska portfolia klientů a referencí. Jediná kritéria těchto zakázek byla cena a rychlost dodání, takže jsem nabízel nesmyslné termíny za nesmyslně nízké ceny.

můj web z roku 2011

Můj prezentační web z roku 2012 - weby, programování, letáky.

Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil jednoduchou věc. Na velké a dobře placené projekty potřebujete velké a dobře placené profíky. A málokdo umí perfektně všechny části tvorby webu. No dobře, buďme upřímní. Neumí to, kromě Chucka Norrise, nikdo.

chuck

Po třech letech jsem přestal nabízet grafiku a o dva roky později i programování. Začal jsem jen kódovat HTML/CSS. To umí každej juniorní jouda říkáte si. Pamatuji si dodnes tu nejistotu, zda to risknout. Pomalu jsem ukončil dlouhodobou spolupráci s jedním webovým studiem a začal brát jen zakázky na kódování. O rok později jsem kódoval nový eshop pro Koberce Breno nebo A3 Sport. Za dva roky pak nejnavštěvovanější německý lifestylový magazín.

Zaměřením jen na jednu dovednost jsem zcela vyměnil klienty i typy projektů. Mrzí mě jediná věc. Že jsem to neudělal dřív.

Velké sousto

jídlo

Když jsem začínal, tak jsem bral všechno co se v mejlu hýbalo. O tom už jsem mluvil. Teď bych připomněl jak jsem se jedním soustem udávil a doslova musel restartovat celé podnikání.

Nabídka udělat realitní software pro obsluhu celého chodu realitní kanceláře přišla po několikaleté spolupráci na jednom z realitních serverů. Trochu jsem dělal drahoty, že na to nemám a že na takto velký projekt je lepší firma nebo hotové řešení. Ale prý ať si řeknu jakoukoliv částku i časový harmonogram. Časově se to krylo s mým odchodem zcela na volnou nohu (v prvních letech jsem byl ještě zaměstnaný na poloviční úvazek), takže to na druhou stranu vypadalo jako ideální start.

Prvním varováním bylo zadání k realizaci na třiceti hustě popsaných stranách ve Wordu. Mnoho obecných formulací a minimum konkrétního popisu požadovaných funkcí. Naházel jsem tedy do toho wordu nějaké odhady hodin realizace, vynásobil hodinovkou, dal si na to tři měsíce a kývl že do toho půjdu. Aniž bych si nechal ujasnit jak to má přesně fungovat a co která formulace znamená. Takovej jsem byl střelec.

Po třech měsících jsem odevzdal něco, co obecně splňovalo zadání, ale absolutně ne představy klienta. Čemuž se zpětně vůbec nedivím. V aplikaci bylo mraky chyb a mnoho věcí bylo potřeba následně předělat. A do toho se blížil termín, kdy klientovi vypnou jejich původní software a oni musí přejít na ten můj.

Bylo to moc príma období. Z každého zazvonění telefonu se mi dělalo špatně. Občas jsem telefony radši nezvedal vůbec. Při otvírání emailové schránky jsem se hrozil, co tam zase bude za soupis chyb. Poprvé jsem pořádně pochopil co je to ten stres a proč se to tak jmenuje.

Na zakázce naceněné asi na tři měsíce jsem dělal měsíců deset. Zaplaceno jsem dostal dvě třetiny, zbývající třetiny za dokončení celé aplikace jsem se vzdal a raději to ukončil. Aplikaci dodělala jiná firma, možná to ještě funguje, netuším.

Restart

Tomu, co následovalo, říkám interně restart. Teprve od té doby jsem začal podnikat doopravdy. Od nuly.

  • Obnovil jsem zápis v katalogu na Volné Noze, který jsem rok před tím zrušil, protože jsem měl přece mraky práce a byl jsem velkej freelancer profík.
  • Po pár měsících mě oslovilo jedno webové studio a získal jsem pravidelný přísun práce a tím i peněz. Faktury platili do druhého dne a měl jsem čas i na vlastní klienty.
  • Po půl roce od restartu se narodil Marek.
  • O rok později jsem usoudil, že programátor ze mě fakt nebude a začal jen kódovat. Dál už to znáte.

Ponaučení z tohoto zážitku jsem si odnesl mnoho, vypíchnu hlavně:

  • neber práci s mlhavým zadáním
  • nedělej na projektu, kterému nevěříš
  • nepracuj s lidmi, kteří ti nesedí
  • nesázej vše na jednu kartu
  • a především: neber práci na kterou nemáš, vole!

Na samotě u lesa

Na závěr pár věcí, které se mi za ty roky ještě nepodařilo vyladit.

Přestože mám poslední roky práci z domu rád, tak hlavně přes zimu je to občas trochu depka. Celý týden sedím sám doma, ven se dostanu tak cestou s Markem do školky a jeden den se vyvětrám do Prahy nebo Olomouce. Ráno tma, večer tma, venku hnusně, nic moc se nedá dělat, Mára nemocnej a ani o víkendu se tak člověk nikam nedostane. Na druhou stranu si pamatuju, jak jsem se loni na podzim po sérii školení a workshopů s klienty těšil na to, až budu aspoň jeden týden v kuse doma a nebudu už muset bivakovat někde na hotelu.

Work lajf balanc je prý hlavní benefit volné nohy. Z dlouhodobého hlediska jsem to zatím moc nevybalancoval - buď hodně pracuju a stíhám trochu rodinnej život, ale pak jde do kopru sport. Nebo mám naběháno a buším do kláves, ale doma si mě moc neužijou. Třetí kombinaci si odvodíte už sami. Trochu se to podobá známému diagramu:

cheap, good, fast

Zlatíčka

Jsem zvědavý jaký článek budu sepisovat za dalších deset let. Ale předpokládám, že pár pitomostí určitě ještě udělám. A abychom po těchto mráčcích mého freelance života skončili trochu sluníčkově, mám tu pro vás na závěr pěknou písničku.

Mohlo by se ti taky líbit