Vyrážel jsem o půl deváté z Koutů nad Desnou a plán byl chytit vlak o půl druhé na Ramzové, což mělo být na dvacet kilometrů dlouhou trasu tak akorát včetně oběda na Šeráku. Ranní vlak do Koutů ale nabral cestou půl hodiny zpoždění, takže z pohodového výletu byl nakonec speed hiking.
Údolím Hučivé Desné jsem šel poprvé, trailík do sedla pod Vřesovkou v závěru údolí byl moc pěknej. Se stoupající výškou klesala viditelnost, ale občas nějaký kopec z mlhy vykoukl. Cesta na Vozku byla na pár místech trochu blokovaná popadanými stromy, ale jinak je to asi nejhezčí úsek celé trasy. Na Vozkovi jsem po osmi letech znovu zkusil najít místní keš. I tentokrát bez úspěchu, zkusíme to zas za osm let.
Na Šeráku byla v chatě jen parta Brňáků, kteří o půl dvanácté dávali už pátou rundu Keprnické hořké. Chvilku jsem váhal, zda si taky nedám něco ostřejšího, ale nakonec stačil Šerák a výpečky se zelím.
Na vlak do Ramzové jsem nakonec přišel přesně deset minut před odjezdem, zřejmě dobrej timing.
