Survival na Tesáku

35× přečteno

První domácí provětrání mapy a buzoly jsme provedli v sobotu v Hostýnkách na Zlínském orientačním maratonu a zároveň Valašské zimní lize. Původně plánovanou trať 19 km jsem po kontrole webových kamer a sněhového zpravodajství změnil jen na 14 km. Díky Bohu za to.

Organizace závodu odpovídala formátu zimní ligy, takže když jsem zahlédl utíkat pryč nějakou skupinu běženců, tak mi došlo, že hromadný start mé kategorie právě proběhl. Popadl jsem tedy mapu a s mírný zpožděním vyrazil. Oblast bažinek na úbočí Tesáku mě už několikrát vyškolila, takže jsem nechal vést kolegy a v klidu mapoval další postupy. Kousek před dvojkou se mí soupeři vydali na můj vkus moc vpravo a na rozdíl ode mne nezahlédli den staré stopy roznašeče kontrol. Podle mezičasů tam zůstali téměř čtyři minuty a od té doby mě už čekal jen sólo závod.

První kolečko okolo Čerňavy bylo peklo. Na severní straně to bylo regulérně na sněžnice, postup na čtyřku jsem šel z poloviny pěšky ve stopách po pár předběžcích a začínal dost tuhnout. Při pohledu na mapu se zbytkem trasy mi rychle došlo, že dnes to bude silný zážitek. Vzpomínal jsem na ten banán, co jsem chtěl před startem sníst a na lehkou bundu, co by se hodila mít na sobě, když spadnete jen v dresu do sněhu.

Mapa

Naštěstí po přesunu na druhou část mapy také znatelně ubylo sněhu a začalo se i běhat. Od osmé kontroly jsme šli společně s kolegou z kratší tratě, se kterým jsme to měli společné až na dvanáctku. Jeho poté už jen čekal postup do cíle, mě osamocené traverzování valašských svahů.

Na sedmnácté kontrole skončila sportovní část závodu a začal turistický pochod. Podle mezičasů na tom byli soupeři velmi podobně a i na těchto posledních postupech jsem jim o několik minut ušel. Závěrečný výšlap podél vleku na Tesáku byl rozhodně pro fajnšmekry, ještě že do cíle to bylo s kopce. Závěrečný účet byl 17,5km a téměř dvě a půl hodiny na trati.

Na otázku pořadatelů, jak se mi to líbilo, jsem nebyl několik minut schopen odpovědět. Pak mi nějaký zlínský veterán věnoval buchtu, dostal jsem polívku, čaj a trochu se dal do kupy. Teď už můžu říct, že se mi to líbilo. Jako závěrečná tečka za zimním točením objemu to bylo dokonalé.

Marek na T5

Pojďme od neperspektivních veteránů k naší mládeži. Závodník Marek z klubu STS Červenka vyrazil spolu s maminkou na nejkratší 2,5 km trať. Náročné podmínky se nevyhnuly ani jim, ale na rozdíl ode mne byli vybaveni jídlem, pitím i suchým oblečením a po necelé hodině a půl úspěšně našli všechny čtyři kontroly a dorazili do cíle na desátém místě z dvanácti účastníků. Dokonce stíhali za běhu fotit. Zřejmě slušnej oddíl. Výsledky jsou v Orisu.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit