Pro ty, co nechtějí číst celý článek začnu objektivním shrnutím - není v zimě lepší místo pro běžkující rodiče s malým potomkem než je Bedřichov v Jizerkách.
Mára po lyžování ještě neměl dost, tak sjížděl na Alzákovi kupu sněhu u chaty. Poslední večer jsme vylezli k rozhledně Královka nad Bedřichovem a sjeli to pak za svitu čelovek lesem zpátky dolů.
Po této krátké reklamní vsuvce můžeme pokračovat detailněji. Pod okny našeho apartmánu se nacházela kompletní občanská zimní vybavenost:
- svah na sáňkování, dokonce večer osvětlený
- lyžařský stadion jako východisko pro desítky kilometrů běžkařských tras upravených pro skate
- 150m od dveří malá sjezdovka s několika vleky pro děti (a necelý kilák do většího skiareálu na Malinovce)
- zastávka MHD linky č. 18 do Liberce se zastávkou u libereckého městského bazénu
Tomba la Bomba
Začnu tou dětskou sjezdovkou, protože z toho jsme měli asi největší radost. V pondělí dopoledne jsme tam nakráčeli, že zkusíme s Márou něco potrénovat. Mára před tím absolvoval hodinu s instrukturem v Karlově začátkem ledna, takže vyrážel podruhé v životě na lyže. Areál byl plný dětí z nějaké školky kdesi od Turnova a jedné školkové třídy z Jablonce. Takže jsme se tam trochu vmáčkli a zkusili s Márou kousek sjet. Poměrně rychle jsme pochopil, proč se děti raději dávají do lyžařských škol a školek.
Lyžařská školka pro školky.
Pan potomek byl celej vzteklej, že chce jezdit sám, ať ho nechám na pokoji a kdesi cosi. Jezdit že s ním může jenom Janča a ani to moc nefungovalo. Tak jsme se po delším snažení šli poptat na možnost nějaké lekce od instruktora a nabídli nám, ať se další den Mára přidá přímo k jedné ze školek. Takže po zbytek týdne jsme Máru odvedli na půl devátou na svah a o půl dvanácté si ho zase vyzvedli. Mára naprosto spokojenej, rodiče spokojený s volným dopolednem, finančně to vyšlo výrazně líp než soukromé lekce a co je nejlepší, v pátek už Mára sjel téměř celou sjezdovku sám.
Pěšáci bílé stopy
Zatímco pan junior brázdil sjezdovku, tak jsme se s Jančou vždy prostřídali na běžkách. V rámci úspory místa jsme brali jen jedny běžky, nenapadlo nás, že bychom mohli mít na dovolené čas oba dva zároveň. Měl jsem sebou i půjčené sjezdovky, ale svah jsem si sjel jen párkrát v pondělí a po zbytek týdne zůstal u běžek.
Jízda na běžkách je v Bedřichově, centru legendární Jizerské 50, doslova masová záležitost. Tady jezdí opravdu všichni a většinou na tom opravdu umí. Největší návaly jsou samozřejmě o víkendech, kdy sem přesídlí celý Liberec i s Jabloncem, ale i ve všední lednový den v šest večer se nebudete v lese s čelovkou bát. Na 12 kilometrů dlouhém úseku na Hřebínek a zpátky jsem potkal kolem 30 - 40 nočních kolegů (z toho některých hezky na tajňačku bez čelovky). Hlavním argumentem je pak perfektní úprava téměř všech tras i pro skate (což je bohužel na Moravě sci-fi) a plochý charakter Jizerek s absencí prudkých stoupání (takže to tam fičí).
Počasí celkem vyšlo, sněhu bylo celý týden dost. Zpočátku to byl krásný prašan, ve středu do něj trochu sprchlo a koncem týdne to tam lehce přimrzlo, tak to jelo jako dráha. V deštivou středu jsme na lyže vyslali jen Marka a odpoledne pak všichni vyrazili zmíněným busem do bazénu v Liberci. Doporučení jsme dostali od Kuby a můžu kvalitu potvrdit, bylo to tam moc příjemné i pro nás, co podobná zařízení navštěvujeme velmi sporadicky.
Zavzpomínal jsem si na tři roky mého studia na místní Technické univerzitě, které jsem strávil mimo jiné také běháním v okolních lesích a 5km dlouhá trasa s převýšením 400m z kolejí na Bedřichov byla jedna z velmi oblíbených.