Trénujem sprinty na Plaza de la Merced; El Niño si dává banánový koktejl, olivy mu ještě nejedou.
Cesta na jih začala dálničním přesunem do Bratislavy na letiště (dvě hodiny jízdy z domu), teoreticky by šel při pozdějším času odletu využít i vlak (3h jízdy). Malá letiště mají výhodu krátkých přesunů i rychlého prostupu nutnými kontrolami a stejně tomu bylo i v Bratislavě. Při odhozu velkého batohu nám naměřili dvě kila nadváhu, naštěstí byl bágl psaný na Máru, takže jsme prošli bez doplatku (výhoda cestování s dítětem). Na bezpečnostní prohlídce byla nutná kratší domluva, že modré autíčko opravdu musí také projet rentgenem, ale nakonec ho sokolík odevzdal. Samotný let byl vcelku v pohodě, španělská rodinka za námi dělala na Máru blbinky, objevilo se pár nových knížek a tak se ty 3,5 hodiny nějak přežily.
Pohled na přístav z hradu Alcazaba.
Díky znalosti Malagy jsme měli poměrně jasnou představu, kde bychom chtěli bydlet. Po nalezení bytu v přístavu kousek od pláže jsme tedy moc dlouho s rezervací nečekali. Bonusem měl být výhled z 12. patra na hrad, katedrálu i samotný přístav, takže jsme byli zvědaví, jaké to bude naživo, jestli to nebyl jen nějaký reklamní photoshop. Nebyl, je to fakt luxus.
Noční výhled z okna.
Malaga je poměrně velké město (0,5 mil. obyvatel) a pro většinu turistů je to hlavní základna při cestování jihem Španělska. Není to odsud daleko do Granady, Cordóby nebo Sevilly, zajet se dá i na Gibraltar nebo do Cádizu. Mladej sokol je aktuálně nejspokojenější s bagrem na písku nebo při pozorování lodí z okna, takže to letos pojmem více odpočinkově bez větších přesunů.
Ve středu nám trochu sprchlo, a tak nastal čas pro přepad místního automobilového muzea - kromě automobilů Micheala Jacksona, Beatles nebo amerických prezidentů tu mají třeba Velorex nebo osobní Tatru z roku 1947. Muzeum pěkný, ale stavební stroje nebo traktory by byly větší tahák.
Museo Automovilístico de Málaga.
Až na zmíněný středeční liják je tu počasí víc než příjemný - slunečno 20 - 23°C. Moře je sice studený, ale občas tam někdo vleze. Trochu nás překvapilo, že slunce vychází až o půl osmý a večer je naopak světlo do půl desátý. První ráno jsem se vzbudil tradičně v 6:20 a bylo mě divný, proč je venku taková tma. Po pár dnech už jsme přepli na místní režim a na odpolední práci s pískem vyrážíme o půl sedmý. Teď ještě posunout to ranní vstávání a bude to dobrý.
Playa, ghetto y de mercado.