Naše chata na vinici nad vesnicí. Podobných chatek s možností ubytování je okolo více.
Jednalo se o typický last minute zájezd, kdy mě první myšlenky na výlet napadly minulou středu, ve čtvrtek jsem našel ubytování, odpoledne jsme se domluvili s Kubou že pojedou taky, večer jsem provedl rezervaci a v pátek jsme jeli. Vzhledem k rychlosti to bylo v pátek celé trochu divoké, průběžně jsem pracoval a zároveň balil věci, kterých není při cestách s mimískem zrovna málo. Povedl se mi hezký prostorový oříšek (musím se pochválit), kdy jsem dovnitř našeho vozu umístil dvě kola, vozík a všechny další mimískovy věci. Ale ten nosič na kola asi stejně radši koupíme.
Nový Přerov nás v pátek přivítal krásným západem slunce, po kterém jsem složil kola i vozík do provozuschopného stavu, mimískové se nabaštili, my jsme se nabaštili, pak nějaký to přebalení, opět baštění, večer jsme se sešli ve sklepě na jedno rodičovské pivko, probrali spaní, prdění a blití mimísků a šlo se hajinkat chrápat.
Sobota
Mareček nás v šest ráno upozornil, že je krásný východ slunce nad vinicema, takže díky němu jsem včas vstal a vyfotil to.
Východ slunce u chaty.
Dopoledne jsem vložil malého sokolíka do vozíku a šli jsme běhat. Přes dvanáct kilometrů jsme dali ve svižném tempu pod pět na kilák a otestovali jsme luxusní cyklostezku směrem do Mikulova. Odpoledne jsme vozík přebudovali na cyklo variantu a vyrazili na okruh směrem k Pálavě. Trochu neplánovaně jsme si upravili trasu a vyzkoušeli tak chování vozíku v normálním terénu (rozbitá polňačka). Odpružení fungovalo bez problému, takže se toho asi nebudem zas tak bát ani v budoucnu.
S vozíkem na kopci, na pozadí Pálava.
Adámek se dopoledne prospal u chaty, na oběd vyrazil do hotelu a odpoledne dokonce zdolal Sirotčí hrádek na Pálavě. Večer jsme se pak všichni sešli u ohýnku na opejkačce buřtů. Mládež ještě budeme muset naučit, jak se dlouhé minuty hledí vážně do ohně a mlčí se u toho.
Neděle
V neděli se nedělá a podle toho jsme si zařídili svůj program. Dopoledne jsme se s Márou prošli po okolních vinicích a ani odpoledne jsme se nikam daleko nevzdalovali a spíš vegetili na terase u chaty. Já jsem tedy chvílema i pracoval (na chatě byla wifi), ale když člověk sedí někde na vzduchu a pozoruje u toho zajíce, tak to skoro ani není práce. Adámek jel na oběd do Mikulova, pak si chvíli odpoledne hráli s Márou a nakonec vyrazil domů do Olomouce. Jeho fotky z víkendu najdete tady.
3x malý sokolík: hustej, žíznivej a celej nakřivo
Konečně jsme se dokopali k pořádnému testu šátku (děkujem). Mladej byl v klidu a bedlivě sledoval okolí.
Netřeba komentáře, moc příjemný podvečer.
Ještě před Adámkovým odjezdem jsme vyrobili takovou pěknou společnou fotku (foto Kuba):
Pondělí
Po krásné neděli nás sice Mára vzbudil opět včas na hezké pondělní ráno, ale to bylo pro ten den z pěkného počasí vše. Celkem nepříjemně foukalo, nehrozil žádnej pařák ani opalovačka. Ráno jsem v rámci uspávání šel zase běhat s vozíkem (to bude stát za to, až jednou vyrazím bez něj) a odpoledne jsme vyrazili na kolo. Tak trochu nelegálně si Mára vyrazil na svůj první mezinárodní výlet do Rakous. Pas má sice pěkný, ale asi to nebude pas úplně dle představ případných celníků.
Kopeček Galgenberg.
Každopádně jsme kousek od našeho apartmánu přejeli přísně střeženou železnou oponu a o pár desítek kilometrů dále jsme se pak bez problémů vrátili zpět do naší krásné vlasti. Tentokrát jsem si celkem máknul, v protivětru a bez nějakého cyklotréninku to nebyla v závěru úplná legrace.
Úterý
Přestože to vypadalo na krásný den, tak jsme se museli už taky spakovat. Do auta se to opět nějak vešlo, před polednem jsme se rozloučili s paní majitelovou a vyrazili do Mikulova. Mladej tygr putoval opět do šátku, bez problému jsme tak prošli náměstí i zámek, dali si dobrou čerstvou bagetu i zmrzlinu, zavzpomínali na naši návštěvu před pár lety a vyrazili domů.
Na závěr ještě naše ubytko v detailu, návštěvu můžeme jen doporučit.
V Mikulově v podzámčí a na zámku.