Přivítalo nás trochu skromnější prostředí, než na jaké je běžec mého formátu zvyklý, ale přijel jsem pomoci mým bratrům v žlutomodrém dederonu a ne se nechat hýčkat dokonalým cateringem s pestrou nabídkou stravy, divácky atraktivními průběhy shromaždištěm nebo snad orientačně labužnickým lesním lahůdkářstvím.
V sobotu jsem se neohroženě postavil na start prvního úseku a společně s dalšími padesáti borci vyrazil tryskem do lesa. V prudkém seběhu od startu do údolí se trysk změnil v pěkný sešup, aby se logicky po překonání potoka přešlo do chůze k první kontrole, chytře umístěné nahoře na kopci. Čelo závodu se již v tu dobu pohybovalo asi jinde, ale soupeřů podobné rychlostní kategorie jsem okolo sebe ještě několik měl. Po úvodní turistice jsme se naštěstí přesunuli do rovinatější části lesa, takže došlo i na běh. Mapově to nakonec nebylo těžké ani v rozbitém území po jakési těžbě, takže o úspěchu rozhodovala především fyzička. Na závěr došlo opět na pěkný turistický zalamovák, po kterém jsme to už jen seběhli do cíle. Mapově jsem se závodem problém neměl, běžecky jsem si určitě věřil víc, asi bude nutné při běhání navštívit i nějaké kopce a nešudlat pořád jen tu hanáckou rovinu.
Boban na druhém úseku zaběhl velice dobrý závod a posunul nás trochu kupředu, aby to Míra na třetím úseku pak zase trochu uklidnil, přeci jen jsme běželi jako naše třetí štafeta, takže jsme nemohli atakovat horní patra výsledků a znervózňovat naše další oddílové štafety.
Odpoledne následoval přesun do Karlovy Studánky na podvečerní sprintík. Vzhledem k posunu startu o půl hodiny se z toho pro některé stal spíše večerní sprintík (poslední startovali pár minut před půl osmou večerní). Krátká trať mi běžecky sedla výrazně líp než dopolední štafety, přestože jsem se nejlépe rozběhl až v jejím závěru. Mapově to bylo bez větších chyb a výsledkově pak zaříznutí Bobana i Míry.
Večer jsem doplnil vitamíny ze Svijan a šlo se spát do přeplněné sokolovny (retro jak zamlada).
Neděle
Jeden z členů první štafety si uhnal na místní diskotéce poměrně silnou virózu, takže došlo na menší machinace se složením štafet. Po delších diskuzích nám byl odebrán Boban a na jeho místo nastoupil Vask. Ten do lesa odběhl statečně, jeho čas nijak neoslnil, ale aspoň dorazil se všemi správnými terčíky. Míra situaci ještě více uklidnil, takže jsem na třetím úseku startoval dvě minuty před hromadným hanba startem. V lese jsem nepotkal žádného ze soupeřů a vlastně jsem tam za celou dobu potkal asi tři lidi. Při pozdějším pohledu do výsledků, kde naše štafeta jistila s větším náskokem poslední místo (pokud nebudeme počítat disklé týmy), mi došlo, že jsem ani nikoho potkat nemohl.
Trať byla oproti sobotě trochu kopcovatější, bohužel v tom tupém slova smyslu. Naprosto nesmyslné stoupání pěšky kolmo na vrstevnice bylo doplněno o zbytečně přetažený pytlík za diváckou a pěkné bahenní koupele v závěru. Farsty byly ještě více mimo mísu než v sobotu, opět jsem měl pocit, že jsem si vyžral ty nejhorší.
Na závěr ještě bonus v podobě fota mých krásných žlutých fuseklí po absolvování závodu:
