Intenzivní víkend v Hostýnkách

1392× přečteno

Poslední dobou máme buď víkendy plánované několik měsíců dopředu, nebo to jsou takové lástminuty řešené na poslední chvíli. A přesně ta druhá varianta nastala i tento víkend. Kombinace Hostýnky + Holubovka + MČR v orienťáku mě sice v kalendáři svítila už pěkně dlouho, ale teprve v pondělí jsme se usnesli, že o víkendu se stavět nezačne, takže máme volno. Chata v Německém, kde byl na jaře Boban, a která by byla umístěna výrazně blíže k centru víkendových závodů, byla už obsazená, takže jsme do třetice všeho dobrého blokli Holubovku. Všichni už nějaký program měli naplánovaný, počasí taky nemělo být zrovna exklusivní, takže jsme jeli s Jančou sami.

Pátek proběhl po tradiční ose Olomouc - lesní správa Bystřice pod Hostýnem - lesní rallye - Holubovka. Poprvé nebylo nutné zatápět v kamnech, naopak jsme konečně využili ohniště a lavičku na miniterase v patře.

V sobotu ráno sice bylo trochu mokro po noční bouřce, ale nepršelo, což bylo pozitivní znamení. Přesto jsem vyrobil provizorní blatníky z rozpůlené petflašky a kolem desáté jsme se vykýblovali z chaty. Jakmile jsme chatu zamkli, začalo pršet. Ideální timing.

Cílem bylo dojet do centra závodů na Rusavě, přepadnout závodní bufet v době, kdy všichni budou v lese a pak zase nepozorovaně zmizet. Po úvodních zahřívacích metrech po asfaltové příjezdové cestě přišel první kontakt s místním bahnem na neznačené traverzovce, která nám měla ušetřit větší množství výškových metrů. Záměrně se o dané spojnici dvou bodů nevyjadřuju jako o cestě, přestože větší část této spojky se jet dala i v aktuálním dešti. Na Tesáku se rozpršelo ještě o trochu víc, aby ještě zhruba o kilák dál přišel opravdový chcanec. Naštěstí se rychlost příchodu chcance rovnala i rychlosti jeho odchodu, takže na rozcestí Holý vrch už opět jen prší. Tam se také definitivně rozhodujeme pro změnu trasy a místo plánované cesty přes Ondřejovsko (tedy skrz závodní prostor) nakonec pokračujeme až na fotogenické sedlo Klapinov a dolů sjíždíme přes neméně fotogenický vršek Pardus (tedy po cestě z předloňského podzimu).

V centru po chvilce bloumání zahlédnem pár klokanů, povzbudíme je do sobotní kvalifikace a již podle plánu jdeme přepadnout bufet. Pivko, párek, koláček, módní přehlídka v helmách a něco po poledni se vydáváme na cestu zpátky. Výjezd po modré zpátky na hřeben k rozcestí Holý vrch je docela masochismus, ale lepší cesta bohužel neexistuje. Následuje cesta v protisměru dopoledne, kousek před Tesákem dokonce potkáváme první dva bikery. Z Tesáku jedeme po červené (pěkný kořenový sjezdík), pak to říznem do údolí na asfaltku a z údolí po příjezdové cestě až k chatě. Celkem za dnešek 30km a 1200m převýšení.


Teplá sprcha má velice pozitivní účinky na lidský organismus, takže poměrně rychle jsme připraveni na pochod za jídlem. Cesta do 2km vzdáleného Hotelu Zubříč, je poměrně rychlá, vede totiž celou dobu dost z kopce (zpátky už to bývá výrazně horší). Vrchní ze silvestra je stále ve stejné průpovídkově-familiární náladě, takže při každé jeho návštěvě u stolu čekáme, co z něj zase vypadne. Jídlo je na stole dost rychle, pivko plnotučné z Plzně, na závěr kávička - ideální regenerace.

Člověk by si po sobotě řekl, že nějaké běhání po lese s mapou (ještě k tomu na krátké trati) nemůže být intenzivnější zážitek než bajkování v dešti v kamenitých kopcích. Omyl jsem si uvědomil na trati nedělního závodu poměrně rychle. V světové elitní kategorii T4 jsem nebojoval ani tak s Jančou, Mírou nebo někým ze svých padesáti dalších soupeřů, ale spíše sám se svojí fyzičkou, mapou a kamenitým podkladem.
Mapa T4

Mapa kategorie T4.

Cestou na jedničku jsem sice spadnul k potoku trochu dříve, ale budiž. Těch pár vrstevnic na dvojku mi připomnělo, že kopce nějak nedávám. Každopádně při seběhu jsem se nechal stáhnout chumlem lidí razících jinou kontrolu, takže jsem šel dost doleva. Tam jsem také naposledy zahlédnul Janču (4 minuty přede mnou) v domnění, že jde taky na dvojku (ve skutečnosti hledala trojku). Dvojku jsem nakonec našel, trojku s menšími obtížemi taky. Les byl takovej kamenitej fekál, místy vylepšenej prořezanýma větvema, asi aby se tam po těch šutrech neběhalo moc rychle. Sedmičku a osmičku to chtělo traverzovat, vracet se nahoru byla kravina. Pasáž 10-14 byl příjemnej odpočinek, tam to bylo dost jednoduchý. Závěr přes hustníky jsme na rozdíl od jinejch kategorií měli trochu jednodušší, ale chyby se tam udělat určitě daly. Nakonec mě překvapilo, že celkový umístění nebylo zas tak hrozný, asi ostatní choděj pěšky o něco pomalejc.

Janča to nakonec zvládla, kromě všech kontrol přinesla i pár pěkných modřin, takže očekávám v příštích dnech opět nějakou tu šuškandu o domácím násilí.

Mohlo by se ti taky líbit