Ráno jsme sami sebe překvapili odchodem na nádraží v dřívějším čase než běžně chodíme do práce, za což jsme získali odměnu v podobě liduprázdné Červenky, prázdného vlaku i vylidněné Ramzové. Janča díky tomu také získala bonus v podobě úniku z dosahu dvou ze tří domácích pomlázek, což se také počítá.
Výhled na Kraličák kousek od Smrku.
Trochu jsem se bál, v jakém bude stavu nahoře sníh, jestli se nebude nějak moc bořit a podobně. Skutečnost však byla víc než dobrá a po sněhu se dneska chodilo parádně, ani nebylo potřeba nasazovat návleky nebo používat hůlky. Nahoře jezdilo ještě několik běžkařů, díky čerstvé tenké vrstvě prašanu to především dopoledne vypadalo na moc pěkné poježdění.
Na Paprsku jsme tentokrát vynechali borůvkové knedle a pustili se do masitější stravy. Šerák u toho samozřejmě nechyběl. Jako vzpomínku na podzimní návštěvu jsme si pak na závěr dali rakvičku, kafíčko a zelenou. Cesta dolů pak nabídla nádherný pohled na celý masiv Kralického Sněžníku, do toho pařilo jarní slunce, prostě romantika jak sviňa.
Cestou dolů z Paprsku, někde za Větrovem.