Velikonoce na vodě i na suchu

1484× přečteno

Po návratu z Maďarska jsme neměli moc chuť na nějaké vícedenní akce, tak jsme si během velikonočního víkendu nejprve sjeli kousek Moravy a druhý den pro změnu přešli kousek Rychlebské hřebenovky.
mapa

Nápad s vodou měl Kuba a když se to ke mně doneslo, tak jsem byl okamžitě pro. Na vodě jsem sice regulérně seděl jen jednou při roznosu na předminulý Piškot Kap, ale hodně jsem se těšil na nějaké zopakování. Během čtvrtka jsme u Bufura zajistili lodě, v pátek jsme kvůli novým změnám na CHKO museli lehce upravit trasu a v sobotu v poledne jsme konečně vyrazili. Fotky žádné nemáme, nějak jsme nechtěli riskovat s foťákem na vodě a mobil byl uschován hluboko v lodním vaku. Jeli jsme zhruba 18km dlouhý úsek od Vily Háj do Litovle. Hladina byla téměř stále rovná, takže o nějakém odpočinku nemohla být vůbec řeč, na Orlici to tehdy jelo o trochu líp. Jediné komplikovanější místo (pro "vodáky" mého typu) byl úsek od Templu, kde jsou v řece napadané stromy a zároveň o něco silnější proud. Kromě jednoho přehoupnutí přes kmen a jedné ztráty pádla (následně zachráněno) jsme to nakonec projeli se ctí. Kuba s Martou jsou na vodě o něco zkušenější, takže to projeli bez ztráty květinky.

V neděli ráno jsme se vzbudili s menší bolestí ramen, zad a rukou, takže zbývalo protáhnout nohy. Pomocí Českých drah jsme brzy ráno provedli přesun směr Rychleby. Krátce před půl desátou jsme vyskočili ve Vápenné z motoráku a vydali se v protisměru naší sněžnicové cesty na hřeben. Přestože bylo poměrně pěkné slunečné počasí, tak díky oparu to na focení moc nebylo. Na druhou stranu jsme tu nešli poprvé a ani naposledy. Dubový nálet na hřebeni ke Skále někdo prosekal, takže se šlo poměrně komfortně. U Skály byl prý na podzim mrtvý jelen, teď už toho po něm moc nezůstalo - příroda je v tomhle směru rychlá a spolehlivá. Od Skály jsme šli klasicky přes Studený a Smrk a pak po zimní běžkařské trase po hranici na Paprsek. Tam bylo poměrně dost lidí, ale v chatě místa dost a borůvkové knedlíky s pivkem byly u nás za pár minut. Z Paprsku jsme to vzali v protisměru předloňské deštivé výpravy za keškama, kdy se nám hned tu první na Stolci nepodařilo najít. Tentokrát to byla hračka a následoval dost příkrý sestup do Starého Města pod Sněžníkem. Na loukách nad městem jsme dali krátkého šlofíka na sluníčku, ve městě pak pivko a cestou k nádraží jsem vzpomínal, jak to tu vypadalo v roce 1997, kdy jsem tu byl poprvé na závodech.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit