Norsko 2010 - Femundsmarka a okolí Ǻlesundu

Letošní návštěva Norska se odehrávala o kus jižněji a o tři měsíce později než ta loňská. Snad jen ta cesta na sever byla alespoň první den téměř stejná. Jeli jsme tentokrát jen ve dvou, což nám umožnilo pohodlně bivakovat přímo v našem zeleném korábu silnic a nebylo tak nutné hledat plácek na stan. Prvním cílem byla oblast Femundsmarky (doporučuji pro navození atmosféry třeba tenhle filmek) a hlavní oblastí zájmu pak byla přímořská členitá oblast jižně od Kristiansundu (neplést s Kristiansandem). Počasí v rámci možností vyšlo celkem dobře (hůře může být vždycky), teploty jak u nás, den o kousek delší.

Přesný itinerář bude lépe patrný z mapy pod článkem nebo z fotek, takže tentokrát opravdu jen velice stručně:

První tři dny (pokud vyškrtneme první den strávený na dálnici) jsme byli ve východní části jižního Norska, jižního ve smyslu jižněji od Trondheimu. Jeden den jsme za nádherného slunečného večera navštívili nejvyšší švédský vodopád Njupeskär v národním parku Fulufjället. Společně s norským národním parkem Femundsmarka (ve kterém jsme byli následující dva dny) se jedná o jedno z nejstudenějších míst ve Skandinávii. Podzim zde byl v plném proudu a počasí vyšlo naprosto úžasně. Na skok jsme také mrkli do hornického městečka Røros, patřícího na seznam památek UNESCO.

Další dny jsme pak křižovali pobřeží Atlantiku mezi městy Kristiansund a Ǻlesund. Plánovali jsme zde zůstat delší dobu, ale počasí nás pořád posouvalo dál a dál. Za zmínku stojí návštěva báječného akvária (nebo spíše několika desítek akvárií) v Ǻlesundu, vodopád v jeskyni Trollkirkja nebo ptačí ostrov Runde.

Vzhledem k předpovědi počasí jsme to pak vzali už trochu dolů, takže poslední dny patřily krátké zastávce v Oslu, pevnostem ve Fredrikstadu a Haldenu, ostrovům u hranic se Švédskem a švédskému národnímu parku Tresticklans.

Většinu nocí jsme spali v autě, ale párkrát jsme využili i něco z místní nabídky. Ve Femundsmarce to byl srub uprostřed divočiny, na ostrově Lysø jsme strávili noc ve stanu v Lysø campingu patřícího rodině Lysøvých (je pravda, že na tom ostrově nikdo jiný nebydlel). V Ǻlesund jsme jednu noc spali v pokoji ve větší chatě a dvě noci jsme bydleli v chatce v kempu v městečku Ørsta. Dvakrát jsme také udělali menší uragán v peněžence návštěvou restaurace. V Ǻlesundu došlo samozřejmě na ryby, na mém talíři přistál krásný kus halibuta, naproti treska s lososem v omáčce s mořskými plody. Ve Fredrikstadu to byly opět ryby, jen jejich definice je vzhledem k jídelnímu lístku v Norštině již obtížnější. Já jsem měl nějakého platýze (placatý to bylo dost, jen maso tam žádný nebylo) a Janča měla jídlo nazvané "denní úlovek", což bylo ten den dle kuchaře zrovna něco na způsob kapra. Ceny jídel se pohybují jako v našich lepších restauracích (150 - 300 korun), jen je nutné ještě násobit aktuálním kurzem. Pokud si chcete dopřát točený půllitr pivečka, tak si připravte 70-90 korun (norských), limča vyjde o něco levněji.

Na závěr snad už jen veselá historka z cesty zpátky, kdy jsem plánovali (pokud to časově vyjde) jet stejně jako loni trajektem z Trelleborgu do Sassnitz, kde je možné si na 4 hodinky odpočinout a ještě se za eura dobře nabaštit. Trajekt odjížděl v 17,45. V 17,25 jsme na okraji Malmö, jsem u volantu a v rychlosti 130Km/h si odškrtávám předjeté Mercedesy, Audiny a Saaby. V 17,36 jsme u konce dálnice před Trelleborgem, před námi je štrůdl kamionů a zbývá 15km do přístavu. Na semaforu máme červenou. Silnice se frézuje, je tu i menší objížďka. V 17,45 přijíždíme k okýnku Scandlines a drze se ptáme, zda můžem ještě na trajekt. Paní pokladní jsme trochu překvapili, že prý jedeme dost pozdě (víme) a že je trajekt dost plný (je pátek večer, to nám uniklo). Chvilka napětí při komunikaci s vysílačkou a nakonec nám prodává lístek a ať to prý zkusíme, třeba budeme mít štěstí. Zajímavá odpověď, nicméně závora se zvedá a jedem to teda zkusit. Sledujem žlutou čáru, projíždíme prázdným seřadištěm aut a jakýsi osamělý chlapík nás směřuje na rampu, pak už je tam další chlapík, jeden most na trajekt je už zvedlý, je tam ještě jeden, uhýbá nám nějaké servisní vozidlo, najíždíme nějak našikmo dovnitř, chlapci ještě mrknou zda už nikdo nejede, dveře se zavírají a odplouváme. Ruce se mě klepou ještě teď při vzpomínce na tuhle stíhačku.


Zobrazit Norsko 2010 na větší mapě