Hanička

Po prolenošených prázdninách, kdy jsem se hýbal jen na Zvůli, na Bike Adventure a trochu na Piškot Kapu, jsem vyrazil první zářijový víkend na kraják do Rokytnice v Orl. h. - na Haničku. Protože jsem těsně před tím lehce upgradoval svého bajka a protože jsme jeli autem, tak jsem se rozhodl, že cestou domů pojedu na kole. Nejprve jsem se však musel vrátit z lesa. Pořadatelé mě neprozřetelně nasadili na úplný konec startovní listiny, když asi neznali moji aktuální formu. Minutu přede mnou startoval Boban, který šel také poslední z kategorie, ale v áčkách. No a protože jsme měli první dvě kontroly stejné, tak je asi jasné, jaký byl můj cíl. Ten se mi celkem podařilo splnit, protož jsem Bobíka opravdu u první kontroly potkal. Patrně mě to ale celkem vyčerpalo, protože jsem sotva vyšel kopec na šestou kontrolu. Les byl celkem drsný, špatně běhatelný a společně s mapou úrovně Piškot Kapu (na většině plochy) činil smrtelnou kombinaci. Z lesa jsem byl vyplivnut po nějakých 88 minutách úplně koženej. Na sběrce mě nejdříve povzbuzovalo naše mládí, ale jakmile jsem byl nějakých 20m za ní, tak jsem uslyšel Bobane, Bobane a tak jsem ještě musel do cíle sprintovat (lépe řečeno, pokusit se o sprint). Boban mě naštěstí nedostal, ale moc nechybělo. Po velice krátké regeneraci jsem se převlékl do cyklistického a vyrazil směr HK. Trochu mě překvapilo, že směrem z hor do nížiny musím překonat nějaké kopce. To, že cyklostezky vedou i mimo cesty mě nijak nevadilo, jen bych si tam chtěl představit borce na trekovým kole. Po krátkém odpočinku v zámeckém parku v Doudlebách mě šokoval brutální kopec právě nad Doudlebami, o kterém jsem neměl ani tušení. Přesmykač odmítal podřadit na nejmenší tác, takže jsem musel trochu šlápnout do pedálu. V domnění, že Zdelov (vesnici) znám dokonale, jsem jím prosvištěl a až o tři kilometry později jsem zjistil, že tuhle cestu fakt neznám. Naštěstí mě tímto kufrem nějaká Prozřetelnost (nebo moje blbost) navedla na trasu skrz Borohrádek, kdy jsem valil po silnici s větrem v zádech a nemusel to rvát skrz les, jak jsem měl původně v plánu. Domů jsem dorazil relativně v pohodě, jen jsem nečekal, že Cháron má v úmyslu si se mnou pokecat až po dojezdu a důrazně mi rozmluví návštěvu Chlaparku.