Opět Rychlebské hory

Rozhodnutí kam v neděli vyrazit nebylo nijak složité a tak jsme opět projeli Šumperkem, Hanušovicemi i Ramzovou a kolem desáté dopolední nás vítaly Rychleby. Cestou na osvědčené parkoviště v Nýznerově jsme si všimli nově otevřené hospůdky se smažírnou pstruhů, kam jsme se pak těšili celý výlet. Cílem bylo projít jak místa, která známe jen zasněžená, tak objevit i něco nového. Z Nýznerova jsme to vzali nekompromisně vzhůru kolmo na vrstevnice a zhruba po hodince prudkého výšlapu jsme se objevili na začátku Vysokého hřbetu. Po hřebeni se šlo už o něco lehčeji a na obě strany to byly samá panorámata. Na Slunečních kamenech (alias Skále smrti) jsme dali oběd a přestože se nám odtamtud moc nechtělo, tak nám toho zbývalo ještě hodně.

Přes Lví horu a Smrk jsme se dostali na hraniční stezku a po ní jsme již trochu unaveni dorazili na Kovadlinu. Zde jsme z kešky vyjmuli placatku ze slivovicí (na zimu ji tam možná zase vrátíme) a provedli nějaké to foto (včetně pokusu o repete akční fotky z podzimu). Poprvé jsme se vyšplhali také na sousední vrchol Břidličný, z jehož úbočí by měla být taktéž krásná vyhlídka. A fakt, byla tam. Zase trochu jiná než na Kovadlině a opět silně letecká. Zase jsme chvíli poseděli, mraky už téměř definitivně zmizely a kdyby nás nelákala vidina pivka/kofoly a smaženého pstruha, tak tam sedíme dodnes.