Velikonoce v Rychlebech

1164× přečteno

Po loňské úspěšné akci v Toulovcových Maštalích proběhl i letos pokus o hromadný tréninkový kemp, ale pár týdnů před Velikonocemi jsme zbyli s Jančou sami. Změnili jsme tedy lokaci z jižní na severní Moravu a zamluvili si ubytko v Rychlebských horách. Cyklistický program nakonec pohřbil bleskový příval čerstvého sněhu v noci na pátek, takže jsme nakonec kola nechali doma a málem už uvažovali o sněžnicích.

V sobotu ráno jsme neohroženě projeli Bruntálem (období zubatých žab naštěstí ještě nezačalo - více zde) a přes Vrbno pod Pradědem a Zlaté Hory jsme se dostali na Rejvíz. Závěr stoupání trochu prověřil letní obutí našeho auta, ale nakonec jsme se nahoru dostali bez problémů. Na Rejvíze byli k vidění jak běžkaři, tak cyklisté zároveň, takže jsme raději vyrazili pěšky - to je jistota. Za krásného slunečného počasí jsme se vyškrábali na zříceninu Koberštejn, našli jsme i krásnou vyhlídku u dřevěného kříže a s pomocí orienťácké mapy jsme se odpoledne úspěšně vrátili k autu. Pohyb v lese připomínal kličkování mezi padajícím sněhem, mě se dařilo celkem úspěšně projít, Janče občas něco za krkem přistálo. Odpoledne jsme se ještě prošli k Velkému Mechovému jezírku a s velkými obavami jsme vyrazili po uježděném sněhu dolů směrem na Jeseník. Drama se naštěstí nekonalo a v podvečer jsme již přes Jeskyně na Pomezí přejeli do Rychlebské oblasti.

Nedělní ráno nás přivítalo nádherně modrou oblohou, takže jsem chvilku uvažoval i o krátkém výletu před snídaní. Na druhou stranu, komu by se chtělo z vyhřáté postele, ty kopce nikam neutečou, že? Po vydatné snídani jsme zamířili na nedaleký Kaltenštejn a odtud pak vzhůru na Sokolí vrch. Cestou jsme minuli začátek známých Rychlebských stezek a když se nám turistická značka ukryla v čerstvé pasece, tak jsme to vzali nahoru po stezkách. Vyzkoušeli jsme si tak bez kola známé lávky přes kamenné pole a na další svážnici jsme se zase ze stezek odpojili. Původní plán byl dobýt Sokolí vrch, ale spokojili jsme se jen s jeho úbočím, odkud byl také krásný výhled. Po značkách jsme pak zasněženým lesem dorazili na nádhernou vyhlídku Medvědí kámen, odkud je letecký pohled na Rychleby i Jeseníky. Za vhodného počasí to může vypadat i takhle, my jsme takové štěstí neměli. Z Medvědího kamene jsme to vzali orienťáckými fikačkami přes Žulový vrch nekompromisně dolů, na okraji Černé Vody jsme ještě vylezli ke skalnímu útvaru Píšťala.

Odpoledne jsme popojeli autem k táboru u Velké Kraše (centrum Grand Prix Silesia 2004) a lehkým výklusem jsme zamířili za keškou Dědeček hříbeček, nacházející se kdesi v údolí Černého potoka. Hezky si funíme do kopce podél zarostlé paseky, když se najednou ozve zabručení, zafunění a vidíme mizet pěkně rostlého divočáka. V nedalekém roští se pak něco pohne a vykoukne na nás něco malého jako lasička - ale nebyla to lasička. Mělo to takový roztomilý očka, pruhovaný záda a lehce rozpláclý čumáček. Rychlá zpátečka a honem pryč, než si přijde mamča překontrolovat malýho. Keška následně haluzácky nalezena, děda hříbek taky, ale cestou zpátky jsme to raději vzali po cestě.

Z pondělního počasí jsme měli trochu strach, ono když pořád slyšíte, jak bude od 600m nad mořem sněžit, máte už přezutý auto a čeká vás cesta přes dvě horský sedla, tak člověk trochu znervózní. Nakonec jen spadlo pár kapek a sníh z kopců naopak začal rychle mizet.

Mohlo by se ti taky líbit