Těšíkovský Kolobež do třetice

Již potřetí mělo dojít na kombinaci kola a běhu (případně běhu na lyžích), ale vzhledem ke sněhové nadílce to bylo letos trošku jinak. Večer před závodem nejdřív píše Petryk, že na kole se letos opravdu nepojede a že do Těšíkova se v tuto chvíli dostat nedá. Na netu se píše o tom, že Šternberk je neprůjezdný, samá kalamita a podobně. Druhý den přichází sms, že můžem dorazit a opravdu je cesta v podstatě bez problémů. Nad Šternberkem nás vítá silný vítr a okamžitě mrznoucí mrholení. Při pohledu na vyfoukané louky pochybujeme o tom, že dojde i na lyže.

Buráci, Kuba s Martou i kompletní rodina Sedlákových jsou již na místě a důkladně se vnitřně impregnují. Za chvilku doráží na lyžích ze Šternberka také loňský vítěz Míša. Po třech poctivých slivovicích je člověk ochoten soutěžit v čemkoli, takže vybalujeme lyže a jde se závodit na zhruba 10km okruhu.

Hned úvodní sjezd po vyšlapané cestičce prověřil techniku, následoval krátký přesun po protažené cestě a čekal nás nejhorší úsek závodu - stoupání pod Slunečnou. V úvodní závěji mi mizí lyže pod ledovou krustou a také Burák s Míšou. Marně se je snažím dohnat při imitaci lyžování na bořícím se ledovém škraloupu. Skejtové atomicy s minimální špičkou s oblibou mizí znovu a znovu pod led. Sjezd lesem je pak oproti předchozí zkušenosti opravdu úžasný a v pěkně vytvořené stopě od chlapců přede mnou to jede jedna báseň. Za chvilku je vidím před sebou a nějak jim to nejede. To bude asi tím, že musí razit stopu. Za prudkou zatáčkou jsou Burák i Míša pěkně rozpláclí uprostřed cesty, tak si k nim lehám taky. Kousek před koncem sjezdu nás dojíždí i Libuška s Petrykem. Zatímco my vyrážíme na otočku na okraj Loděnice, tak Petryk se pokouší vyrobit stopu pro zbytek trati.

Cesta k Loděnici vede naštěstí lesem a někdy v týdnu tudy asi někdo jel autem, takže využíváme jednu ze zavátých kolejí. Při pokusu o vystřídání se místo do čela skupiny dostávám čelem do sněhu. Na okraji Loděnice prohlašujeme, že pár cihel je hájovna a vyrážíme stejnou cestou zpátky. Stopu už tak máme projetou, takže se dá mluvit i o lyžování. Chlapci mi nejdřív ujíždí, ale u Kyselky jsem zase kousek za nima. Na výstup do kopce sundávám lyže a díky tomu jdu do vedení. Cestou míjíme několik závodníků z krátké trati a o kousek dál na louce i občerstvovací stanici. Burák si višňovici plete s ionťákem, což mu do finiše dodává nečekané grády. Za chvilku docvakáváme průkopníka Petryka a čeká nás poslední stoupání. Za zády se na nás dotahuje Libuška s Bárou, takže finiš bude evidentně dramatický. Burák ve sjezdu napodobuje Petera Northuga a velkými skoky jde do vedení. S Míšou se chvilku předjíždíme a pak mi také ujíždí. Za zády se občas ozve žuchnutí, takže děvčata budou naštěstí mimo hru o medaile. Zaslouženě vítězí Burák, který společně s Míšou odtáhl většinu trati. Dojíždím třetí, za chvilku přijíždí i Libuška a Bára. Za těchto nepopsatelně extrémních podmínek je samozřejmě dojezd do cíle velkým vítězstvím nezdolné vůle (a alkoholu).

Po zahřátí se téměř za šera nastupuje na poslední disciplínu, která může zamíchat pořadím - střelbu ze vzduchovky. Janča na úvod chybuje pouze jednou a dvěma zásahy poblíž desítky nastavuje laťku hodně vysoko (23b. ze čtyř ran). Můj nástřel 24 bodů (třetí místo ve střelbě) mě nakonec posouvá o příčku výše. Nejlepším nástřelem překvapuje Marta (29 bodů), druhý byl Tomáš (28). V teple domku k nám pak putuje mnoho hodnotných cen, z nichž tu hlavní Burák okamžitě naráží.

Dnešní ráno nám připravilo již tradiční koloběžovskou disciplínu - škrabání auta. Tentokrát to však opravdu stálo za to - několikamilimetrová vrstva ledu pokryla kompletně celé auto. Tuto výzvu nakonec zvládla jako jediná naše o den dříve vyhraná škrabka, dvě starší škrabky skončily s různými zraněními v pracovní neschopnosti.

Dvojdílné video z loňského ročníku: