Silvestr na Volárně

S menším zpožděním se zmíním o silvestrovské akci, která se letos konala v malé vesničce Volárna, nedaleko Bruntálu. Chatu pro osm osob jsme si za pár korun zajistili od Lesů ČR a 30.12. dopoledne jsme ji s Jančou od místního revírníka převzali. Volárna není zas tak neznámá vesnička, neboť se zde letos v červnu konal dvojzávod Českého poháru v MTBO.

První den jsme s Jančou podnikli lov kešky u nedaleké chaty Rajsiglovka, ukryté o poznání více v lese. Do večera jsme topili v krbu co se dalo, abychom domek vytopili na nějakou přijatelnou úroveň. Večer dorazili úspěšně jak Buráci, tak Závodníci a mohlo tak začít snižování stavu tekutých zásob a kupy různorodého cukroví. Poslední den roku 2009 jsme začali s televizním koncertem oblíbené bejbypunkové kapely Kašpárek v Rohlíku po kterém následovala diskotéka Mufa Supermufa. Kolem oběda jsem zajel vyzvednout na nádraží Boba a byli jsme tak komplet na Libuščinu bojovku.

Po rozlosování dvojic (já s Ivou, Bob a Bára, Janča s Petrykem a Burák sám se sebou) jsme si vylosovali také nějakou obálku a šlo se do akce. My jsme po rozlepení našli kousek mapy se zakreslenou kontrolou. To byl snadný bonbónek, neboť jsem si z bajků pamatoval také místo, kde se kontrola nachází. Libuška se s námi ale moc nemazala a hned úvodní postup měřil poctivé dva kilometry. Kontrolu jsme nalezli díky Libuščiným stopám snadno a v další obálce čekalo ortofoto. To pro takového profíka, jako jsem já, nebylo opět těžké umístit do prostoru a opět nás čekala poměrně dlouhá procházka ke sloupu elektrického vedení na úpatí kopce Malý Roudný. U kontroly nás dostihl osamocený Burák, se kterým jsme se pak míjeli. V třetí obálce jsme se dozvěděli, že máme nalézt pomník na zelené značce severně od Volárny a pak se máme podle letopočtu vydat dle určené vzdálenosti a azimutu na další kontrolu.

Cestou na zelenou značku jsme prošli okolo chaty, kde Burák skočil přiložit. Už před samotným pomníkem jsem měl namapováno, kam půjdeme dále. To se opravdu vyplnilo, našli jsme Libušku u krmelce a GPS souřadnice. Po několika minutách lovu signálu jsme se dle očekávání vydali na nejvyšší kopec v okolí. Na vrcholu číhal čaj, lahev zelené a lavinový vyhledávač. Pomocí vyhledávače jsme našli jeho bratříčka a v něm kříž vystřižený z bílého papíru. A opravdu se na mapě nacházel nějaký pomníček s nápisem Bílý kříž. Cestou dolů míjíme Buráka, který hledal Libušku o kousek vedle a o pár minut později také Bobana, který začínal na sloupu a měl by být tudíž před námi. Aspoň měla Bára intenzivnější zážitek.

Bílý kříž nacházíme, Libuška nás u něj fotí a protože v obálce vykukuje naše úvodní kontrola, tak míříme do cíle. Tam je už pan chatař Burák, který končil na kopci. Janča s Petrykem v tuto dobu nachází naši první kontrolu a míří na sloup. Boban s Bárou doráží až za tmy. Moc vydařená bojovka.

Večer hrajem hru na pantomimickou poznávačku filmů, o půlnoci za deště vypouštíme lampiony a kolem jedné jdem na kutě.

Druhý den je krásné slunečné počasí, nad Hartou se válí mraky, od Roudna jsou vidět krásně Jeseníky. S Jančou jedeme na mši do Roudna a pak na rozhlednu na velkém Roudném, kde má být sraz s druhou skupinou (která loví kešky u Harty). Na vrcholu ještě vychytáváme pěkné počasí, ale rychle přichází mlha a druhou skupinu potkáváme až dole v davu dalších turistů.

Po obědě doráží Kuba s Martou a za husté mlhy jedeme na druhou sopku v okolí - Uhlířský Vrch na okraji Bruntálu. Plán je jasný - odlovit šest kešek, které se na tomto kopci nacházejí. Na úvod dva neúspěchy, když se nejprve nedaří najít mikrokeš v kdesi v lomu pod kameny a podruhé taktéž mikro uprostřed lesa. Mezitím se už setmělo a čelovky má jen pár vybraných jedinců z desetičlenné skupiny, takže to začíná být o poznání dobrodružnější. Další keš u bývalé vodárny uprostřed lesa naštěstí nacházíme bez problému a konečně mizíme z lesa na louky. Další snadný bod čeká v jednom z remízků, odkud má být prý pěkný výhled - je tma a mlha. Další je uložena pod skalní stěnou bývalého lomu - na poslední chvíli zastavujeme a čelovkama svítíme na sráz pod námi. I tady jsme nakonec úspěšní a přes kostel na vrcholu Uhlířského vrchu se vracíme k autu.

Večer už téměř vyčerpáváme zásobu filmů u pantomimy a končíme Burákovým koncertem.

Druhý letošní den nás pro změnu vítá chumelenicí, takže je opět stejně bílo, jako když jsme přijeli a aspoň se nám lépe pojede domů.

Fotky naleznete i u Buráka.