Dobře zvolená Zvůle

Vzhledem k tomu,mže si již poslední dobou vybírám jen takový ten orientační kaviár, tak jsem vyrazil na svoje, patrně jediné, prázdninové závody - na Zvůli.
Pátek - 1.etapa, noční. Ne že bych si na krátkou nijak moc nevěřil, ale moje rychlost už není co bývala, a tak jsem se snažil jít alespoň mapově čistě. To se mi dařilo až do mapového startu,ale hned na postupu na jedničku jsem pohřbil veškeré své naděje na dobré umístění. Podařilo se mi prolézt všechny hustníky na protějším kopci než byla jednička, až mi asi po pěti minutách došlo to, co jsem si raději moc nepřipouštěl - že jsem blbě. Ani zbytek trati by nebyl hezkým příkladem pro začínající závodníky a proto už jen radši napíšu, že jsem dostal klepku asi 12 minut. Sám se jen divím tomu, že se našlo asi 13 trotlů, kteří to šli ještě hůř. Začínal jsem se děsit nočního závodu. Logika byla neúprosná - ve dne jsi šel 4km za 40 minut, jak dlouho je půjdeš ty chytráku v noci? Jak se začala blížit jedenáctá hodina (večerní), tak mi začal tuhnout úsměv na tváři. Vzhledem k davu fanoušků, kteří mě přišli vyprovodit na mou poslední cestu (na start), jsem už nemohl couvnout. Při nočním jsem raději nepoužil "Kamikadze taktiku" (někam to napal a koukej po kontrole), která zřídkakdy přináší úspěch, ale "Piškotův zajišťovák", který spočívá v tom, že se musí déle mapovat, než běžet. Takto jsem našel všechny terčíky a málem i pokořil zkušeného nočníka Satrouše.
Sobota - 2.etapa. Centrum se po pátku přesunulo asi 800m od kempu což zkomplikovalo třeba přípravu popisů před startem, či sledování aktuálních výsledků, za kterými se na druhou stranu rybníka nikomu moc nechtělo. Protože pořadatelé patrně předpokládali, že se na nočním trochu zdržím, tak mě raději nalosovali pro sobotní klasiku lehce dozadu. Při mém startovní čase 231 mě nijak nepřekvapilo, že po modrobílých fáborcích mířím do lesa sám. Na startu naštěstí bylo ještě 13 lidí, z toho 10 pořadatelů. V lese jsem pak potkal podobný počet osob (12), z toho 8 sedělo u jedné chaty a povzbuzovali mě, jedna paní jela okolo na kole, jeden pán okolo mě projel autem a nakonec jsem viděl i dva zbloudilé závodníky. Uklidňoval mě jedině pocit, že dneska mě opravdu nikdo nedoběhne. Lehce jsem znejistěl při průběhu kolem šibenice na které se tak hezky ve větru houpala oprátka. Překvapivě jsem uhnil až cestou na sběrku na rozdíl od některých borců, kteří by ke konci rádi využili služeb šibenice, aby se netrápili. Závod se mi ale povedl, šel jsem prakticky bez chyby na rozdíl od Bobana, kterému jsem to dal 7s. Večer jsme obsadili výše položenou hospodu s výbornými bramboráky, které se objednávaly téměř tak často jako pivo. Při návratu jsme jen lehce zakufrovali, ale traverz podél jakéhosi plotu nás vrátil zpět na správnou trasu.
Neděle - 3.etapa "zkrácená". Parametry nedělní zkrácené mě moc zkrácené nepřišli, 9,3 mě přijdou docela dost.
To, že jsem cestou na start moc nestíhal a přiběhl tam tak akorát, mě nijak nepřekvapilo, ani že místo 1300m mi moje kurvítko ukazuje 2000m, ale jaký bude ve startovním koridoru nával, to ano. Když jsem se ani po 3 minutách po mém času ještě nedostal do koridoru, mě lehce zneklidnilo. Nakonec jsem vyběhl o nějakých 45s později, což mi bylo vzhledem k mým ambicím (doběhnout) celkem jedno. Už na jedničce jsem však potkal kolegu Douchu a začal jsem trochu závodit. Když jsem na čtvrté potkal další dva borce, tak jsem najednou omládl a vrátil se do let, kdy jsem trénoval. Na osmé jsem již běžel sám a když jsem pár kontrol před cílem dojel asi šestičlenný autobus, tak jsem se cítil jako zamlada. Třetí kontrolu před sběrkou jsem měl kliku, našel jsem ji první a pak jsem pelášil co to šlo. Překvapivě jsem svůj malý náskok udržel a v cíli jsem mohl slavit. Bobíkovi ze svého 9minutového náskoku zbyla třetina, tak mě může mrzet jen ta první etapa.
Konec dobrý, všechno dobré - tak můžu pořadatelům poděkovat za pěkné tratě, dobrou mapu a celkem solidní zázemí (až na sprchy s ledovou tříští). Cestou zpátky jsme se stavili v Ondřejově v hospodě U Ondřeje, kde si dal Ondra Ondřejovský guláš.