Jesenická hřebenovka na sněžnicích

Hodně dlouho jsem váhal, kam vyrazíme tuto sobotu, zda to budou sněžnice v pásmu Orlíka, běžky na Rejvízu, Rychleby nebo přechod hřebene z Ovčárny na Skřítek. Poslední varianta nakonec vyhrála především díky očekávaným panorámatům, časové nenáročnosti a možná také díky očekávanému zmrzlinovému poháru v cílovém motorestu na Skřítku. Autem jsme popojeli do Uničova, kde jsme přesedli na skibus Olomouc - Litovel - Uničov - Ovčárna. Moje největší obava, zda se vůbec do autobusu vejdeme, se ukázala jako směšná, neboť v autobuse sedělo asi šest lidí, z toho polovina určitě nastoupila v Litovli. Asi se olomoučákům nechce jezdit na hory busem.

Z Ovčárny jsme vyrazili po loňských velikonočních stopách, ale tentokrát bylo naštěstí počasí rozhodně vlídnější. Očekávaná inverze a opalovačka se sice nekonala, ale panorámata byly na obě strany hřebene a i to slunce často vykukovalo. Zajímavé bylo pozorovat pestře zbarvenou a různě vrstvenou oblečnost, která se přelévala nad kopci.

Cestou jsme potkávali skupinky běžkařů a i nějaké stopy od sněžnic se našly. Kousek před Ztracenými kameny jsme v rámci mé oblíbené orienťácké fikačky ztratili i značku, ale hlava mapa nezklamala a po chvilce hančoviny v hlubokém prašanu jsme se opět vrátili na cestu.

Kousek přes Skřítkem už sněhu výrazně ubylo, takže kromě několika brusičů musela většina běžkařů lyže nést v ruce. Na Skřítku jsme chytli volnější chvilku, takže jsme si bez problémů objednali, ukořistili jídlo, ale pak jsme už téměř hodinu neměli šanci obsluhu zachytit. Na pohár tedy nedošlo, byli jsme rádi, že jsme stihli autobus dolů do Rýmařova. Během čekání na přestup jsme odlovili zdejší kešku a stejným skibusem jako ráno jsme se vrátili do hanácké nížiny.