Těšíkovský koloběž

1544× přečteno

Po úspěšném loňském Petrovickém koloběži jsme se letos dočkali pokračování o jednu vesnici vedle. V letním (i zimním) sídle Bářiných prarodičů jsme získali útulnější a především teplejší zázemí než loni. Změna pozice startu se dotkla samozřejmě také trasy, která byla letos vedena převážně mimo silnice po krásných pláních Nízkého Jeseníku. Náročnost loňského ročníku evidentně odradila všechny slabší povahy, takže zbyla pouze extrémně silná čtyřka Burák, Libuška, Martinka a obhájce loňského vítězství (tedy já). V pozici nováčka se objevil mladý opavský horolezec Míchal a Olomoucký biker Kolda. Jako zadní voj (tady Libuščin bodyguard) tentokrát odstartoval i Petryk.

Počet diváků opět převyšoval počet startujících a díky několika fotografům a jednomu kameramanovi to zvýšilo mediální lesk závodu. Start se tentokrát obešel bez proslovu starosty a kolem jedenácté se sedm statečných vydalo na trať. První disciplínou byl zhruba 16km dlouhý cyklisticky okruh vedoucí z Těšíkova do Těšíkova přes Loděnici a Hraničné Petrovice. Po dojezdu následovalo přezutí obutí a čekal nás zhruba 4km dlouhý běžecký okruh, po něm speciální disciplína konzumace tatranky a závěrečný krátký okruh v Těšíkově, který bylo možné absolvovat libovolným stylem (kolmo či běžmo).

Závod probíhal výrazně odlišně než v loňském roce, neboť hned v úvodním krátkém stoupání mi cuknul Michal s Koldou a o pár metrů později mě napospas osudu ponechal i Burák. V sobotu bylo sice krásně, ale prostě mi to vůbec nejelo. Na čele se později objevil Burák s Michalem, kteří zhruba v polovině okruhu poodjeli Koldovi. Ten rázem ztratil koncentraci i cestu. Toho jsem nevědomky využil a posunul se na třetí místo, aniž bych to tušil.

S relativně velkou ztrátou jsem dojel do depa, přezul se do hřebáčů a vyrazil na běžeckou část. Když jsem vybíhal, tak akorát dojel Kolda z kufru. Stejně jako loni po tom kole vůbec nešlo běžet. To má člověk pocit, že snad nejde ani pěšky. Prostě humáč. Zhruba v polovině okruhu jsem zahlédl před sebou dvě postavičky a hned byl důvod závodit. Chlapce jsem v závěru dohnal a když jsem se pomalu začal rozbíhat, tak jsme byli v cíli a šlo se na tatranky. Sežrání čehokoli na čas je samozřejmě Burákova parádní disciplína, ve které opravdu nemá konkurenta. S velkým náskokem tedy vyrazil do finálového kola, zatímco my s Michalem jsme měli skoro celou tatranku před sebou. Nakonec byl Michal o něco rychlejší, takže jsem do poslední fáze závodu vstupoval na třetím místě. Všichni kromě mě zvolili kolo, já jsem se zrovna hezky rozběhal, takže jsem vyrazil po svých. Michala jsem viděl pořád před sebou, u studánkové občerstvovačky jsem ho i stáhnul, ale víc jsem už nepředvedl. Cestou do cíle jsme potkali Buráka, jak jede proti nám. Holt to přepálil s tatrankou, v posledním kole minul studánku a musel se vracet.

Jako první tedy do cíle dorazil Michal, potom já a jako třetí smolař Burák (aspoň má motivaci na příště). Bramborovou medaili získal Kolda, který hodil kratší kufr i při běhu. Jako první žena dorazila stejně jako loni Martinka, tentokrát ve slušivém důchodcovském převleku. A stejně jako loni skončila jako druhá žena Libuška s vodičem Petrykem.

Počet cen opět několikanásobně převýšil počet startujících, takže jsme se všichni pěkně napakovali. Odpoledne jsme se šli opět klouzat a večer jsme pak zkonzumovali všechny tekuté ceny během promítání fotek a videí z různých akcí.

Mohlo by se ti taky líbit