Piškot Kap 13

Již třináctý Piškot Kap proběhl o víkendu na tradičním místě u Bělče nad Orlicí. Na startu se objevil i pár nováčků a nejen na ně čekaly čtyři etapy plné různých mapových špeků či orientačního kaviáru. Předpověď počasí nevypadala zrovna nejlépe, ale na Piškot Kapu samozřejmě neprší, takže těch pár kapek co dopadlo v pátek v noci bylo asi od nějakého hejna stěhovavých ptáků.

Noční orienťák se z praktických důvodů (kde jsou ty školní časy...) snad již natrvalo uhnízdil jako úvodní páteční etapa a po loňském úspěchu se i letos jelo na kole. Mapa opět téměř normální dle standardů MTBO, jen pro zpřehlednění a lepší čitelnost jsem z ní odstranil všechno kromě cest. Tratě byly připraveny dvě, pro tvrdé borce Hard (asi 12km) a skoro tvrdé borce Soft (6km). Na kontrolách byly opět reflexní ruličky od toaleťáku. Trať snad nabídla několik voleb postupů (až to člověka občas překvapí, kudy to ti lidi rvou) a kromě jedné špatně klasifikované cesty (Máro sorry) a jedněch zmizelých kleští nebyl žádný problém. Jediným překvapením pro nezkušené borce mohla být kontrola na úzkém poloostrově v Bělečském rybníku, ale každý si přece pamatuje, že tam byla kontrola v druhé etapě Piškot Cupu 97. Někteří také trochu poškádlili místního chataře, kterému vadilo, že mu okolo chaty kdosi běhá v noci s kolem. V první etapě zvítězil Jedla před Vénou a Márou.

Druhý den se dopoledne konala tradiční královská etapa - na této pozici se vystřídalo několik horských etap, skorelauf na kolech na 6hodin i normální klasika. Letos byla připravena klasika na vrstevnicové mapě v první polovině závodu a poté pravděpodobně obtížnější druhá polovina na mapě s potoky a melioračkami. Trať měřila nijak extrémních 12,9km pro Hard a 8km pro kategorii Soft, ale i tak si tam všichni dali hodně do těla. Na trati byla kombinace několika typů terénu, od jasných výrazných údolí, po obtížnější postupy bez záchytných bodů, jemnou mapařinku ve zvlněné části a na závěr došlo i na hlídání směru a vzdáleností mezi potoky. Sám si někdy říkám, zda bych něco podobného vůbec zaběhl. Z lesa se nakonec všichni úspěšně vrátili, některým se třeba podařilo i zabloudit až do Týniště (Mára), minout 4 kontroly (Kutloch) nebo alespoň najít krásného hřiba (Petryk a Bára). Klasiku vyhrál relativně těsně Jedla před Edou, třetí byl s výraznějším odstupem Heppy.

Cestou na chatu jsme se stavili na oběd ve "svatební" hospodě Káti a Míry, kde především zaujala výborná česnečka s tvarglema.

Odpoledne se na chvilku přeměnila louka před chatou na hřbitov, ale po spánku na sluníčku přijde velká žízeň a tu je třeba uhasit. Pro pivní sprint se rozlosovali závodníci do tří skupin (nazvaných Moravská, Lůzrovská a skupina smrti). Pro každý rozběh (a následné semifinále a finále) byla připravena mapa neurčitého měřítka formátu A2 se třemi zakreslenýma kontrolama. Jednalo se tady o bleskové paměťákové volné pořadí kontrol. Premiérou na Piškot Kapu bylo využití elektronického ražení kontrol. Celkem bylo po okolí chaty poschováváno 15 kontrol, z nichž dvě byly umístěny v kadibudce (kdo měl předstartovní srajdu měl díky tomu i lepší informace). Překvapením závodu byla Libuška, která nejenže rychle zvádla přidělené občerstvení, ale bezchybně zvládla nástrahy všech tří kol a teprve ve finále ji předstihli zkušenější píči (piva). Vítězem se stal Jedla, před Mírou a Vénou.

Večerní zábava u ohně se za zvuků Burákovy kytary nečekaně rozjela, relativně rychle byl dopit sud, všechny zbylé lahve ze Slovákovic svatby a dočkali jsme se i několika jakjentonazvat skupinových i individuálních vystoupení.

V neděli zahlédli sluníčko jen ti brzy stávající, pak se bohužel zatáhlo, ale žádný déšť se naštěstí nekonal (jen nějaké hejno občas přeletělo nad chatou). V neděli většinou bývá nějaká zábavná etapa a ani letos tomu nemohlo být jinak. Závod, pracovně nazvaný Bludišťák, spočíval v systému vzájemně provázaných kontrol a z této změnit pouze jedna vedla zpátky do cíle. Na startu byla mapa se zakreslenými třemi kontrolami a stačilo si jednu z nich vybrat a po paměti na ni vyrazit. Na kontrole pak byla opět mapa, tentokráte jen se dvěma kontrolama, jednu z nich si vybrat a... ...tak dále. Nejkratší cesta do cíle vedla přes 7 kontrol a měřila necelé 3km. Tu samozřejmě nikdo netrefil, a tak se všichni podívali na většinu kontrol, na některé i vícekrát. Do cíle doběhl první Vrabec, následován ....

Po mnoha světových i domácích titulech se konečně podařilo Jedlovi zvítězit i v nejprestižnějším a nejtěžším závodě a to s výrazným náskokem. Druhý skončil Míra před Vénou. Celkem bylo hodnoceno 25 závodníků a jeden Závodník.