Noc na hranici

1002× přečteno

Minulý týden jsem si pořídil nový spacák a tento víkend bylo ideální počasí na jeho otestování. Trochu netradičně jsme vyrazili až v sobotu po obědě, ale pohoří bylo již téměř tradiční - Rychlebské hory. Televizní i internetové rosničky svorně kuňkaly, že bude jasno, sluníčko, teplíčko, azuro, ale realita nakonec nebyla všude přesně taková. Cestou z Červenky do Zábřeha přichází první přeháňka a za Zábřehem dokonce solidní bouřka. Do toho nám telegrafuje Libuška, že na Skřítku prší, je tam sníh a je jí zima.

My naštěstí na Skřítek nemíříme, z vlaku vysedáme o půl čtvrté odpoledne za slunečného počasí v Žulové a stoupáme na hlavní hřeben Rychleb. Cestu přes Skorošice nás doprovodí sem tam nějaký podvraťák, za posledním domem se na chvilku připojí také dva bezprizorní koníci, ale v lese jsme již sami. Jak je v těchto horách zvykem, tak po oba dny nepotkáme nikoho. Stoupání na nejvyšší bod víkendu - Špičák (957) naštěstí netrvá dlouho a kolem šesté večerní jsme na místě nádherného kruhového rozhledu (dle internetových zdrojů). Bohužel, tak před pěti lety snad něco vidět bylo, dnes už moc ne. Z vrcholu klesáme chvilku po hranici, chvilku mimo a za půl hodinky jsme na místě našeho noclehu - na Hraničkách.

Na Hraničkách se až do poloviny minulého století nacházela obec Grenzdorf. Jak už název napovídá, tak její obyvatelé byli po válce odsunuti, domy srovnala se zemí armáda a dnes se zde nachází několik rozvalin, dva turistické přístřešky, dva rybníčky, jedna chalupa, jeden hraniční přechod a kříž na místě bývalého kostela.

My jsme obsadili bytelnější z přístřešků, uvařili večeři a jakmile zašlo slunce za horizont, tak jsme se rychle pakovali do spacáku. Chvíli jsme ještě pozorovali nedaleko se pasoucí srnky, kterých jsou asi zdejší lesy celkem plné. K pozorované fauně ještě můžeme doplnit párek muflonů, jednoho zajíce a dvě volavky.

V neděli ráno nás křik opeřenců vzbudil chvilku po páté. Do šesti jsme ještě vydrželi ve spacáku, ale pomalu vycházející slunce nás vybídlo k fotografické aktivitě. Kolem osmé jsme vyrazili na cestu dolů. Slunce už takto brzy ráno pěkně připalovalo. Dnešní část byla hodně příjemná, neboť jsme téměř nepřetržitě klesali po prosluněných loukách. Přes Nové Vilémovice a Červený Důl jsme sešli do Račího údolí, které jsme již procházeli před dvěma lety. Na zřícenině hradu Rychleby jsme potkali první živé duše, a to Jančinu spolužačku z gymplu s přítelem. Tímto byl upřesněn odvoz domů a my jsme mohli více času věnovat focení. Z Rychleb jsme to vzali přes Čertovy kazatelny do Javorníka odkud jsme odjeli tak akorát včas před tmavnoucí oblohou.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit