Slovinský Lást Minyt

Když jsme předminulé úterý s Jančou dostali nabídku pomoci připravit Jančiným bratránkům (firmě Tern) outdoorový program ve Slovinsku, tak jsme dlouho neváhali. Ve středu jsme potvrdili účast a v neděli ráno jsme už směřovali směr Slovinsko. Cílem bylo městečko Bovec v údolí Soči, kde bylo cílem připravit program pro manažery jedné nejmenované automobilky. Ještě před odjezdem se mohli přihlásit na aktivity typu rafting, canyoing (opravdu to není jízda na kánoi) nebo paragliding.

Za slunečného nedělního počasí jsme byli zkontrolovat nástupní a výstupní místa pro rafty a vyzkoušeli si řízení Forda Transit na úzkých silničkách. Večer jsme pak byli představeni klientům (bydlícím na hotelu), rozdali jim batůžky na turistiku a šlo se na kutě do stanu v kempu. V pondělí ráno se vzhledem k počasí nekonal plánovaný paragliding a místo toho se vyrazilo dobýt horu Mangart (2679). Pro relativně nenáročnou turistiku (z našeho pohledu) je tento kopec ideální, neboť lze po úzké klikaté silničce vyjet až do Mangartského sedla do výšky přes 1900m. Na vrchol vedou dvě cesty - lehčí italská a těžší ferata slovinská. Po pár minutách výstupu padla mlha, která možná někomu z 6 odvážlivců na slovinské feratě dodala odvahy, neboť neviděli dolů. Zhruba dvacetičlený zbytek šel po italské cestě občas jištěné ocelovými lany. Kousek pod vrcholem však začal déšť s troškou krup, takže jsme provedli čelem vzad a hurá dolů. Pro většinu klientů byl i sestup dolů na mokrém dolomitu v teniskách dostatečným adrenalinem o kterém si pak ještě dlouho vyprávěli a na lanech se poctivě jistili. Kousek od sedla se zase udělalo krásně a vykoukla i nějaká ta panorámata. Večer jsme pak marně přesvědčovali klienty, ať jdou s náma někam zapařit - všichni šli prý spát.

Druhý den začal deštěm, plynule pokračoval bouřkou a průtrží mračen, odpoledne pak vichřicí a večer pro jistotu pekelnou bouřkou. Co jiného by se tedy dalo provozovat než rafting. Vody v Soče znatelně přibylo, takže se dal jet delší úsek. Klienti se navlíkli do neoprenu už na hotelu, pak kousek popojeli za Bovec, kde jsme nafoukali rafty a šli na to. My jsme s Jančou dostali za úkol převézt auta do místa dojezdu. Pár lidí se sice vykoupalo, ale celkem se jim jízda na raftu líbila.

Ve středu bylo pro změnu zase nádherné slunečné počasí, takže paraglidisti si zalítali a zbytek jsme vzali na výlet k vodopádu Boka - nejvyššímu ve Slovinsku (105m). Ještě jsme jim ukázali, že rafty ani canyoning se dnes díky velké vodě určitě nepojedou a odpoledne jsme si udělali už čistě odpočinkovou vycházku podél soutěsek Soči. Navečer jsme se s klienty rozloučili a hurá domů. Kromě dvou policejních kontrol se nic zajímavého nestalo a kolem třetí ráno jsme šli do hajan (a v šest ráno zase z hajan do práce).