Letošní zimu na sněžnicích? Ano!

1537× přečteno

Když jsme si koncem listopadu koupili s Jančou sněžnice, tak jsme netušili, že na jejich vyzkoušení budeme čekat takovou dobu. A ještě v sobotu ráno jsme ve vlaku do Ramzové počítali s tím, že sněžnice bereme jen tak pro jistotu. Hanušovice ani cm sněhu, Branná taky nic, Ostružná jůůů sníh, Ramzová jůůů to je sněhu! V nejvýše položené rychlíkové stanici na území ČR jsme vystoupili (stejně jako celý zbytek vlaku) a hurá na smrt, teda na Smrk (1125).

Ještě v pátek večer jsme se rozhodovali mezi variantou Ovčárna - Skřítek nebo Ramzová - Keprník - Branná, no a nakonec vyhrála třetí varianta a jdeme opět do Rychlebských hor, tentokrát z druhé strany, z Ramzové. Důvod je jasný, sněžnice nejsou ideální volbou pro místa, kde se pohybují davy běžkařů. A opravdu, kromě křížení s protaženou stopou u Smrku, jsme za celý den nikoho nepotkali.

Půjčené sněžnice z bambusu jsme vyměnili za vlastní plastové s několika vymoženostmi, jako je přední ocelový drapák kombinovaný se spodními ocelovými hroty, volnou patou (s možností upnutí) nebo stavitelnou hrazdou pod patu pro stoupání. Hlavním přínosem je volná pata, kdy si člověk nehází sníh na prdel a i chůze je o něco snadnější. Fixace paty zase přijde vhod při pohybu na malém prostoru, třeba při svačině. Ale zpět do Ramzové. Začínáme stoupat po místní červené značce (v mapách značená červenou přerušovanou) přímo na nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Po necelém kilometru už nasazuji sněžnice, Janča o chvilku později. Pětikilometrové stoupání na Smrk zvládáme asi za dvě hodiny a teprve při pohledu na mapu zjišťujeme, že jsme už na vrcholu. Výhled je naprosto fantastický, vlevo je vidět Kralický Sněžník, před námi jsou celé Rychlebské hory a napravo zvlněná Žulovská pahorkatina. A přímo před námi, kdesi v dálce, je vidět nějaký bílý kopec - Sněžka. No prostě paráda.

Původním plánem bylo jít ze Smrku po žluté na Lví horu a pak dle času směrem na Lázně Lipová. Jenže cesta je v tomto směru urolbovaná, což by na běžky bylo super, ale na sněžnicích nás to moc nebere a po pár metrech to otáčíme a měníme (= asi o 10km prodlužujeme) plán. Ze Smrku tak pokračujeme po hraničním hřebenu směrem na Klínový vrch (928) a Kovadlinu (988). Zatímco na první kopec se jde v podstatě stále s kopce, tak na Kovadlinu je to pěkný stoupák. V první polovině cesty nás dobře vedou stopy nějakých dobrodruhů, kteří to evidentně ten samý den šli v protisměru, ale po svých. No ještě že máme ty sněžnice. Odměnou za výstup na Kovadlinu je pěkný výhled a za stále pařícího sluníčka si dáváme oběd. Počasí je opravdu jak na jaře, na slunci je sníh celkem mokrý, ve stínu zase zmrzlá krusta. Z Kovadliny nás čeká sestup dlouhý 9km na vlak do Žulové. Asi dva kilometry pod hřebenem sundáváme sněžnice, u Nýznerovských vodopádů pak schováváme i návleky a hůlky a čeká nás ještě dlouhá cesta po asfaltu. Protože nevíme přesně v kolik nám jede nějaký vlak, tak docela spěcháme a to se nakonec vyplatilo. Na nádraží přicházíme přesně v 15:53 a v 15:55 už nasedáme do motoráčku směr Lázně Lipová. Uff, to bylo celkem o fous.

Celkem jsme si dali pěkných 20km, z toho 12km čistě na sněžnicích. Ve fotogalerii jsou samozřejmě fotky.

Mohlo by se ti taky líbit