Silvestr v Beskydech

Změna je život, a tak jsem se po x silvestrech strávených v Jilemnici či Vítkovicích rozhodl, že letos zůstanu na Moravě. Den před koncem roku jsme popojeli vlakem do Ostravy-Sviňákova, kde nás naložili Buráci do svého jeepa a vyrazili jsme do Beskyd. Po hradecké či hanácké mlze konečně vykoukla nějaká ta panorámata a hned bylo veseleji. Struktura osídlení se pomalu měnila z typické české uzavřené vesnice po volně rozprdlané domky po krajině a bylo tedy jasné, že jsme v okrese s nejvyšším počtem Poláků v ČR. Obcí Guty nedaleko Třince jsme projeli až téměř k lesu, kde stála malá chata ideální pro silvestrovskou akci.

Zbývající třetina osazenstva již byla na místě - majitel Olda s přítelkyní Jančou (takže odpadly starosti se zapamatováním jména). Po příjezdu jsme si zahráli hru Vyndej co nejvíc jídla, a tak to vypadalo, že tu budem minimálně do Tří králů. První večer probíhala volná zábava s několika druhy alkoholu a kupou jídla. Vše zakončil nejnovější James 007, který mastil prší s několika kamarády v Karlových Varech.

Druhý den ráno jsme vzhledem k času probrání spojili snídani s obědem, na kuráž jsme si dali tři rundy Malibu či Magistra a vyrazili zdolat kopec za chatou - Javorový (1031). Kurz kolmo na vrstevnice slavil úspěch, a tak jsme se za hodinku a půl už kochali výhledy u stejnojmenné chaty, stojící zhruba kilometr pod vrcholem. Vidět bylo od Třince, Bohumína či Těšína až po Jablunkov a kamsi na Slovensko či Polsko. Po nezbytném občerstvení jsme vyrazili najít kešku na samotném vrcholu Javorový. Pod několikacentimetrovou vrstvou sněhu se hledá celkem špatně, ale díky nápovědě jsme ji nakonec nalezli. Cesta dolů k chatě by byla jako dělaná na bajka. Večer jsme se pustili do všech zásob a zkombinovali jsme co šlo - a to jak v jídle, tak v tekutinách. Na půlnoc jsme vylezli kousek před chatu, odkud byl krásný rozhled na celé Těšínsko. Nikde poblíž nás nebouchla ani jedna petarda či rachejtle a my jsme tak mohli v klidu poslouchat vzdálené dunění a pozorovat stovky či tisíce ohňostrojů. Do toho Jarda hrál na kytaru, my jsme pěkně békali - no nádhera.

Dneska jsme si už jen spakovali všechny věci a sbalili si zase zpátky půlku jídla. Cestou dom jsme ještě v rychlosti našli v Gutách kešku u místního dřevěného kostela a pomalu se tak přiblížili první desítce nalezených skrýší.

Prohlednout si můžete fotky nejen u mě, ale i u Buráka.