Buráci, Beskydy, James Bond a Spajdrmeni

O víkendu jsme byli zkontrolovat Buráky, jakpak si žijí v domečku kdesi ve Slezsku. V pátek nás busík přepravil do Opáávy, kde už na nás oba čekali, měli sebou jakési podvazky, lana, cvičky a kamaráda Rosťu. Pak nás odvezli do podivné tělocvičny, kde se kromě žebřin nacházely na podivně zohýbaných stěnách ještě nějaké výstupky a od stropu visela lana jak liány v pralese. No a mě s Jančou nezbylo nic jiného, než si to všechno obléci na sebe, přivázat se na lano a hurá vzhůru. Občas mi to připomínalo takový vertikální orienťák, neboť bylo nutné stále čumět hore a hledat vhodnou trasu (správní alpinisti používají termín cesta). Zakufrovat se moc nedá, maximálně se dostanete někam, odkud už vám nezbyde nic jiného, než že křiknete na jističe a pustíte se. Za mocné navigační a technické podpory jsme s Jančou třikrát zkontrolovali strop a pak už naštěstí školník zavíral školu. Cestou autem do Dolního Benešova, kde Buráci bydlí v nově opraveném domečku, stačila Libuška zázračně vykouzlit čtyři krabice pizzy, takže jsme doplnili energii. Po večeři vytáhl Jarda něco ze své hektolitrové zásobárny vína, aby se lépe usínalo.

Ráno nás překvapilo překvapivě teplé a slunečné počasí, o kterém se Taťána Míková rozhodně nezmiňovala. To ale nebylo nijak na škodu, vzali jsme škodu a vyrazili na výlet do hor - konkrétně do Beskyd. Jako správní mastňáci jsme se vyvezli na Visalaje a odtud jsme už po svých dali krátký okruh po okolních kopcích (mapka). Začínám mít pocit, že letošní krásný podzim snad nikdy neskončí. Hmm, teď jsem to určitě zakřiknul a příští víkend bude hnusně. Jinak jsme dost litovali, že jsme si nevzali kola - hřeben Beskyd nás k projížďce přímo lákal. Cesta tam i zpátky byla vyhlídkovou jízdou po Ostravské aglomeraci kombinovanou s útržky podzimní krajiny. Večer následovalo tradiční vínko, pak pivko a nakonec zase vínko. James Bond nás přesvědčil, že zítřek ani on nikdy neumírají, všechny záporňáky čekala potupná smrt a nakonec vyloudil i polibek od zprvu nepřístupné číňanky.

V neděli jsme chvilku před polednem sbalili svoje švestky, zamávali Prajzsku a výletně jsme se začali přesunovat směrem do Krnova. Cestou jsme stihli bojovat o ostrov u zámku Raduň, vyškrábat a seškrábat Kalvárii u Hradce nad Moravicí, na Bezručově vyhlídce přemýšlet o Beethovenovi a po řízkovém obědě do sebe naládovat zajímavé koktejly a zmrzlinové poháry v restauraci u Golema. Kousek před Krnovem byla rozhledna Úvalno zavřená, stejně jako když jsme se loni vraceli z Pobaltí. A pak už jen Krnov a rychlík směr Olomouc.