Piškot Kap, no. 11

Již jedenáctého pokračování se dočkal závod, který se snaží posunovat hranice sousloví orientační běh. Kam se tato imaginární čára posunula si mohli o víkendu vyzkoušet na vlastní kůži účastníci víceetapového závodu Piškot Kap 2006.
Vzhledem k tomu, že jsem se v aktech státní správy přesunul z kolonky student do kolonky pracující, tak se po několika letech vynechala čtvrteční etapa (kterou nahradil Mírův prolog) a vše začalo v pátek večer nočním závodem. Kolem desáté večerní jsem na stromy u chaty rozvěsil devět papírů, na kterých byl vždy popis jedné kontroly. Neutrální slovo popis jsem zvolil záměrně, neboť ke každé kontrole vedla jinak trnitá cesta - v libovolném pořadí bylo nutné zdolat ortofoto, dvě fotografie s kontrolou, klasický paměťák, azimut, pärsona (levá, pravá), kvízový paměťák a na závěr i dvě šifry. Limit byl stanoven na 90 minut a je nutné říci, že se s nocí všichni vyrovnali více než dobře a i moje těžká orienťácká šifra byla prolomena. Zvítězila lehce překvapivě Martina (obhájkyně loňského prvenství) před Lenkou (obě s plným počtem kontrol) a Márou (bez jedné kontroly).
Poté, co se již v předchozích ročnících v horských etapách proběhaly snad všechny kouty v okolí chaty, bylo nutné změnit měřítko a prostředek. A s podporou silné oddílové bajkové lobby se podruhé (v roce 2001 bylo MTBO) konala bajková etapa. Kontroly byly rozesety od Třebechovic směrem na Orlické hory - nejvzdálenější kontroly byly v okolí Rybné nad Zdobnicí, Skuhrova nad Bělou či Dobrušky. Limit byl vzhledem k odpolední etapě stanoven na 4 hodiny, což pro někoho bylo akorát a někomu to nestačilo. Místo tradičních lampiónů a kleští bylo nutné na kontrole správně zodpovědět otázku vztahující se k danému místu, takže celý závod získal lehce vlastivědný charakter. Nejvíce bodů si sice přivezl Heppy, ale prasklý ráfek a následný pozdní příjezd ho odsunul do hloubi výsledkové listiny. Z vítězství se tak mohli radovat Jedla s Márou, kteří na dojezdu nechali duši a v cíli padli jak dvě mrtvoly.
Pivní etapa se konala opět v těsném okolí chaty a bylo nutné najít kontroly zakreslené na fotkách z minulých ročníků (takové černobílé foto z roku 1996 určitě potěšilo). Rychlost (běhu i záklopky) tentokrát nehrála až tak silnou roli, závodníci s nulovým počtem chyb by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Díky tomu se do finále dostala dost nečekaná sestava - proti očekávanému finalistovi Heppymu nastoupila MaTo a Boban. Heppy nakonec zvítězil, před Bobanem a Martinou. Kdo by to byl před začátkem řekl. Poslední startující běželi již v mírném dešti, který nás neopustil po většinu večera. Naštěstí jsme se všichni vešli do oddílového tunelu, popřáli všem jubilantům, zabékali, sežrali pár kilo steaků a kolem půlnoci již bylo po dešti.
Poslední etapa byla zajímavou premiérou kolektivní hry v soutěži jednotlivců. Nápad dodala Adéla a spočíval v tom, že se startovní pole rozdělilo do několika družstev (zde 4) po stejném počtu osob (5) a každé družstvo se přesunulo na stanovené místo na okraji vymezeného území (asi 450m x 450m), kde si připnuli na hruď i záda startovní číslo a v domluvený čas se vrhli do bojového prostoru. Zde se snažili objevit kontroly (jejichž počet neznali) a nejlépe také soupeře, jehož číslo a jméno si museli zapsat. Čísla se mohla zakrývat pouze vepředu či vzadu, ale ne zároveň. Bojový prostor byl z větší části tvořen dobře průhledným lesem, takže k zajímavým kontaktům docházelo prakticky nepřetržitě. Nejúspěšnějším týmem se nakonec stalo družstvo C ve složení Mára, Jedla, Starouš, Jirka a Hanka.
V závěrečném zúčtování si tak pro vítězný pohár a láhev Rychlých špuntů došel Mára, který se do vedení dostal již po druhé etapě a s bezpečným náskokem si vítězství pohlídal. Stříbro tentokrát zbylo na Heppyho a historický bronz slaví nečekaně díky pivní etapě Bob.
Podrobné výsledky jsou zde, můžete se také pokochat více než stovkou fotek od Zuzky.