Trénink na Bike Adventure

1120× přečteno

O tom, že se padesátiny neslaví pouze jednou za život se nás o minulém víkendu pokusili přesvědčit Lukáš se Zuzkou. K jejich kulatému výročí se do Vršovky (že by jakási nová chalupa všech členů oddílu?) sjeli klokani z různých koutů republiky. V sobotu někteří vyrazili na kraják, jiní poctivě trénovali na kole v okolí a jiní na kole přijeli. Večer se opeklo pár flákot, poznali jsme souseda a kolem půlnoci se šlo už do hajan.
V neděli se konal hromadný výjezd na hřeben Orlických hor. Na Šerlichu jsme se vyfotili a poté se skupina rozdělila na tři části. Opět jsem ignoroval stav mých letošních kilometrů a vyrazil s Heppym a Urym na Velkou Deštnou. No v podstatě pouze s Urym, neboť Heppy si po pár metrech utvořil svoji osobní skupinku. Otestovali jsme sjezd z hřebene po modré k Bedřichovce (centru letošního Bike Adventure), projeli Orlickým Záhořím a vystoupali na Pěticestí, kde jsme se připojili ke skupině č. 2. (číslování je pouze orientační). Již společně jsme pak přejeli hřeben zpátky na Šerlich a poté přes Šerlišský Mlýn do Sedloňovského sedla. Odtud skupina "rozumných" pokračovala po asfaltu do Sedloňova a skupina "downhill" na Vrchmezí. Zde začíná moc pěkný sjezdík po červené, který jsem otestoval při loňském přejezdu. Začátek po úzké klikaté pěšince je trochu technický a poté následuje relativně rychlá pasáž po cestě (letos překáželo v závěru mnoho padlých stromů). Zhruba v polovině sjezdu se mi povedl krásný let, kdy se mi kolo z neznámého důvodu prakticky zastavilo a já pokračoval dále. Naštěstí to nebyl případ pro chirurga nebo nedej bože pro Lenku. V Olešnici se pak v restošce na náměstí spojily všechny tři skupiny při čekání na vytoužený oběd. Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl kolo dovézt ještě ten den zpět do bytečku v Olomouci (abych mohl trénovat :) a protože rychlíků ochotných brát kola navečer už moc nejede, tak úkol zněl jasně. Dojet včas do Vršovky, vyměnit kejml za bágl a rychle do Černčic na vlak. Svůj úkol ale měli také v již zmíněné restauraci v Olešnici, a tak i přes heroický výkon, za který by se nemusel stydět ani Sosenka na dráze, jsem dosvištěl do Černčic tři minuty po odjezdu vzorově přesného vlaku (i úkol pro strojvůdce vlaku zněl asi jasně - "muž s kolem nesmí odjet").
Kolo tedy zůstalo nasávat atmosféru ve Vršovce, já jsem smyl ze sebe kilo soli a špíny a poté opět vyrazil do Černčic na vlak (tentokrát pěšky). Ten byl opět na vteřinu přesný, stejně jako následný odjezd z Týniště do Chocně. Po cestě jsme si však pár minut počkali na protijedoucí vlak, a tak v Chocni musel být silně důležitý rychlík Praha - Přerov opět naprosto přesný a nemohl sedm minut počkat. Následoval plán číslo tři a cesta z Chocně do České Třebové osobním vlakem a odtud expresem do Olomouce. Paradoxem je, že jsem v Olomouci byl o 15min dříve, než ten debil rychlík, co mi v Chocni ujel. České dráhy jsou plné překvapení.

Mohlo by se ti taky líbit