Gaudeamus exitus aneb dva magoři na Sněžce

V pátek 2.6.2006 (přesně v 12,41) skončil složením státnic z aplikované geoinformatiky a geografie můj studentský život. Událost, která v podstatě pouze přidá nějaké to písmenko před jméno, nese pro mě osobně trochu více změn. Od dnešního dne se mé trvalejší bydliště přesune o nějakých 130km východně, do hanácké metropole. Po ovládnutí Prahy a Liberce se tak hradecký klokan vydá osídlit východní část naší republiky. Vzhledem k blížícímu se Mistrovství světa v OB, které se v roce 2008 bude konat právě zde, se tak jedná o strategický tah.
A pojďme z širé hanácké roviny rovnou do našeho nejvyššího pohoří. Po měsíci sezení v mém novém zaměstnání, kombinovaném se studiem otázek ke státnicím ve vertikální poloze, se jako nejlepší nápad jevil aktivní odpočinek v Krkonoších. Pro léčbu šokem jsem si, společně s historicky první magistrou stejného oboru, vybral výstup na Sněžku nejstrmější jižní stěnou - tedy z Pece pod Sněžkou přes Růžovou horu. I bez pomoci kyslíkových přístrojů jsme tento silně exponovaný úsek zvládli v solidním čase. Po obědě v polské boudě (připomínající dopravní prostředek emzáků) jsme pak vyrazili po cestě přátelství Čecha a Lecha směrem na Moravskou boudu, která je kousek pod hřebenem za Špindlerovkou. Toto ubytování jsme zvolili záměrně, aby se Janča i v Čechách cítila jako doma. Počasí se odpoledne hezky vybralo, a tak se do foťáku dostala i nějaká ta panorámata.
Druhý den nás probudily dešťové kapky bušící do plechové střechy, ale po snídani už gravitace žádnou kondenzovanou vodní páru z mraků nevytáhla a my mohli vyrazit směrem k prameni Labe. Mlha byla místy jak v okolí Brčálníčku, vítr z polské strany se taky snažil, ale i tak se mi tam líbilo. Na prameni Labe nám baterky povolily jednu fotku a pak zdechly, takže protrhání mraků a sestup údolím Labe do Špindlu viděly pouze naše oči.